Včera jsem se vrátil z Helsinek, kde jsem se zúčastnil konference o migraci a azylu. Byl jsem celkem skeptický k tomu, co se na konfereci dozvím, ale musím přiznat, že jsem byl mile překvapen. Pokud bych se vrátil do doby před cca dvěma lety, tak jsem často slýchal, jak je migrace přínosná, jak musíme všem pomoci a jak si tím např. můžeme vyřešit demografickou krizi apod. Včera to už ale bylo jiné. Většina států si totiž začíná uvědomovat, že pomáhat sice musíme, ale nelze otevřít hranice a přijmout všechny, co se do Evropy chtějí dostat za jakoukoliv cenu. Opět se často hovořilo o solidaritě, ale každý ji očividně vnímá po svém. Na konferenci jsem právě k solidaritě měl krátký příspěvek, kdy jsem se snažil kolegům vysvětlit, že pokud někomu nařídíme přijímat migranty, tak se nejedná o solidaritu, ale nařízení. Každý stát to vnímá po svém a my si pořád stojíme za tím, že se problémy musí řešit tam, kde začínají. O přerozdělovacím mechanizmu mluví stále hlavně Řekové a Španělé, kteří to včera opět velmi emotivně dávali najevo, ale asi si neuvědomují, že pokud si začnou ostatní státy přbírat migranty, tak jim taky EU přestane posílat peníze a to by se ve stavu, v jakém Řecko je, asi hodně divili. Naše solidarita spočívá v tom, že se aktivně podílíme na finanční pomoci státům nejvíce zasaženým migrací, dále pak přispíváme do fondů pro Afriku, posíláme naše lékaře do Jordánska v rámci programu MEDEVAC, ale také jsme třeba v Jordánsku v uprchlických táborech pomohli zlepšit infrastukturu. Děláme toho hodně a jsme solidární.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
