Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové,

já znovu obrátím pozornost k tomu, co tady řekla má ctěná kolegyně, paní doktorka práv Daniela Kovářová. Tady padlo vlastně to, co je úplně nejpodstatnější při projednávání toho zákona, a to znamená, jestli to je ústavní nebo není ústavní. Slyšeli jsme tady, že to tam nikdo nikde neříká a podobně. Prosím vás, tak si to přečtěme.

Paragraf 12 navrhovaného zákona říká – povinnosti lobbisty a lobbovaného. Mezi těmi lobbovanými jsou poslanci a senátoři. I dál uvádí v odstavci 5: Lobbovaný je povinen poskytnout informace podle paragrafu atd. Povinen poskytnout! A pak tu máme ústavu, která v čl. 28 říká: Poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem. 

Ten rozpor je tu zcela evidentní, jednoznačný. Ať máme názor na důležitost zákona o lobbování jakýkoliv, tak přece my nemůžeme ignorovat naši vlastní ústavu.