To, co sledujeme v posledních týdnech na Ukrajině, nesmí být bráno na lehkou váhu. Už události v Gruzii v roce 2008 měly být dostatečným varováním. To, co se nyní děje je o hledání nové rovnováhy a i nadále bude provázeno různými typy střetů. Je proto na místě velice bedlivě sledovat stav a připravenost těch, kteří mají zajistit vnější bezpečnost České republiky.

Naše armáda a další ozbrojené složky prošly řadou reforem a redukcí a vždy přání nás, politiků, akceptovaly. Léta vojáci věřili, že přijde to, po čem volali - stabilita prostředí, ve kterém se nacházejí. Vzhledem k dlouhodobosti cyklů, ať už v případě personálu, či akvizic a užívání výzbroje ostatně nic jiného nezbývá. Stabilita však nepřišla a jsme v situaci, kdy je dvanáct, či dokonce několik minut po dvanácté. Nejde o to, že by byla bezprostředně ohrožena naše země, ale můžeme být kdykoli povoláni k plnění našich závazků a přitom jsme - promiňte mi expresivnost - v nedbalkách. Rusko přetrhává svazky se Západem vytvořené v 90. letech minulého století a stává se autonomním hráčem, jehož chování bude oscilovat od vzájemně výhodného partnerství až po nepřátelství.

Sněmovna v tuto chvíli projednává část z legislativního balíku, který se začal připravovat ještě za Alexandra Vondry a jeho týmu v návaznosti na Bílou knihu o obraně. Bohužel jde jenom o část, protože tento balíček byl po nástupu nové vlády, i přes silnou propojenost, rozdělen. A tak zatímco projednáváme újezdy a zásadní novelu zákona 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, klíčový zákon o zálohách a změny v branném zákoně leží opět na ministerstvu a čekají na to, až budou předány do legislativního procesu. Mimochodem, původní předpoklad byl, že balík zákonů bude schválen nejpozději letos na jaře.