Tento týden je týdnem rodiny. Koná se mnoho přednášek a akcí oslavujících rodinu. Z mé zkušenosti je to taky týden, kdy všichni ti, kteří doma zrovna mají nějaké patálie, nebo rodinu nemají, tak se cítí tak trochu divně. Sami. Ideál a touha po dokonalé, soudržné rodině je tak nějak v nás všech. Chceme život jako z fotoalba – vysmáté děti, šťastní a dojatí rodiče…

No, že je to v životě někdy trochu kostrbatější, tak třeba o tom má být týden rodiny. Že rodina mění tvář s tím, jak se mění svět kolem. Že rodina je rodinou, i když se úplně nevejde do kolonek.

Patchworková rodina s dětmi poskládanými z různých vztahů; rozvedená rodina, rodina, kde každý žije jinde, třeba kvůli práci; rodina, ve které je někdo nešťastný; rodina, ve které umřel někdo blízký a všichni se dávají složitě dohromady. Pořád je tohle všechno rodina, přesto do fotoalb mají mnohé životní okamžiky daleko.

S rodinou máme pevně spojeny také děti. Přesto rodinou mohou být i lidé bez dětí. Mít rodinu, znamená mít svůj vlastní "kmen" lidí, kteří jsou blízcí; tlupu lidí, kam patříme pokrevně nebo srdcem.