Já trošičku navážu i na to, co jsem zde říkal včera, když jsme se bavili o tom čtvrtém zákoně, který bohužel dnes nemáme na programu. Když jsem ten zákon četl, tak jsem z něj byl nadšený. Byl bych z něj ještě víc nadšený v roce 2010 a ne v roce 2020. Ten zákon je prostě úplně skvělý a špičkový, ale před deseti lety. My tady promrháváme obrovskou šanci, která je. Mě mrzí a já už jsem to tady zmiňoval i v druhém čtení, takže pan ministr to určitě nevezme osobně, že jsem i jeho paní náměstkyni, která se velmi usilovně snažila nám vysvětlit aspekty zákona, řekl, že mám pocit, že ministerstvo ztratilo ambici.

Já si vážím toho, že ministerstvo chtělo být takovým peacemakerem a hledalo nějaké kompromisy, ale já bych byl radši za to, kdyby pan poslanec Adamec tady dneska vystupoval, navrhoval pozměňovacím návrhem prohlasovat posunutí skládkování do roku 2030, a kdyby ministerstvo navrhlo 2027 jako vládní návrh. Mně přijde, že jsme tady poprvé po třech letech udělali chybu, aspoň já si myslím opravdu chybu, že ministerstvo bohužel odpracovalo něco, co nemuselo. Mělo to tady být jasně vidět, že ambice státu je být v té rodině evropských států, které jednoznačně končí se skládkováním a že tady municipality přišly a řekly, my to chceme v roce 2030, protože, a zdůvodní to.

Tak toto, prosím, máme bohužel dáno a mrzí mě to o to víc, že za mnou přišli už před dvěma lety různí lobbisté a různé skupiny a řekli, ono to stejně dopadne, že vláda to navrhne 2030. Já jsem tomu nechtěl věřit a ono se to bohužel stalo, ale mně to prostě přijde nefér. Mně přijde nefér to, že bylo jasně dáno, že jsou nějaké evropské úzy, na kterých jsme se podíleli, že jsme tam jasně seděli u stolu se všemi státy a řekli jsme si, jak to bude vypadat. A nevěřil jsem, že my jako Česká republika, sami si navrhneme tento až takřka nejzazší, ne úplně, ale takřka nejzazší termín a stalo se to.