Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, děkuji moc za slovo. No, já v podstatě dneska přicházím s tím, že i, byť byla zkrácena ta lhůta, projednávali jsme to, tak se vlastně přišlo ještě na jeden takový zvláštní bod.

Já, jestli samozřejmě ten zákon máte před sebou, tak prosím, abyste si nalistovali § 11b, protože tak, jak je to tam napsáno, a znovu říkám, já bych tomu rozuměla, pokud by to takto bylo stylizováno do dotačních podmínek. Stát dává peníze, má nějaké podmínky vůči komukoliv, ale bavíme se o zákoně. Bavíme se o zákoně a teď v tom § 11b znevýhodňuje ten paragraf v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod soukromého poskytovatele dostupného bydlení oproti veřejnému tím, že stanoví soukromému subjektu horní hranici nájemného bez ohledu na to, zda taková částka pokrývá jeho vlastní náklady, nebo nikoliv. Zatímco veřejnému subjektu umožní stanovit cenu nájmů odvozenou od nákladů na investici a provoz.

Listina základních práv a svobod zaručuje každému subjektu, to znamená, jak soukromému, tak veřejnému, stejnou ochranu a obsah vlastnického práva. Přitom soukromý subjekt si nemůže dobrovolně vybrat, zda a v jakém rozsahu dostupné nájemné chce poskytovat, ale je mu minimální rozsah a další parametry předepisováno a to hned v několika oblastech - z pohledu časového, rozsahu ploch v domě a rovněž podmínek v regulačním plánu. Považujeme tento návrh v kontextu za omezující soukromé vlastnictví nepřípustným a neústavním způsobem.