Děkuji za slovo, pane předsedající.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím vás seznámit se stanoviskem pana ombudsmana Stanislava Křečka, což není člověk, kterého bychom volili na pozici ombudsmana. To byla úplně jiná hlasovací koalice. Ani to není člověk, který by mohl být podezřelý z toho, že by nějak, řekl bych, nadržoval těm lidem, proti kterým je tento zákon mířen, přesto vůči zákonu dal negativní stanovisko. A já si myslím, že ty argumenty stojí za zvážení.

Já si dovolím vás seznámit s jeho dopisem, který adresoval členům výboru pro sociální politiku a také zástupcům vlády. Myslím si, že je na místě, aby zazněl i zde na plénu, protože skutečně ta změna může mít poměrně významné dopady do života lidí: "Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, obracím se na vás v souvislosti s projednáním návrhu poslanců Jana Bauera a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sněmovní tisk 290. Vzhledem k tomu, že se jedná o poslanecký návrh, ke kterému jsem neměl možnost se vyjádřit ve standardním připomínkovém řízení, dovoluji si vám k němu zaslat své stanovisko touto cestou.

Protože původní návrh v průběhu jeho projednávání doznal řady změn, vyjadřuji se k němu ve znění komplexního pozměňovacího návrhu poslance Jana Bauera. Na úvod bych rád vyjádřil své znepokojení nad tím, že k zavedení postihu na dávkách pomoci v hmotné nouzi za opakované spáchání některých přestupků, v případě záškoláctví postačí i jeden, dochází v době pandemie koronaviru. Lze očekávat, že sociální důsledky pandemie pocítí nejvíce právě ti nejchudší. Ještě větší obavy mám o možné dopady návrhu na rodiny s nezaopatřenými dětmi. Jakkoliv chápu závažnost přestupku týkajícího se povinné školní docházky, zejména u rodičů samoživitelů, může při uplatnění navrhované právní úpravy fakticky dojít k tomu, že rodina bude po dobu několika měsíců žít pouze z částek životního minima nezaopatřených dětí. Kumulované dopady současné a navrhované právní úpravy na situaci rodin s nezaopatřenými dětmi tedy mohou být v podstatě likvidační. Riziko prohlubování chudoby a sociálního vyloučení u rodin s nezaopatřenými dětmi vnímám jako značné a možná negativa podle mě převyšují možné přínosy "odstrašujícího charakteru sankcí", který zamýšlel předkladatel návrhu.