Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi říct také pár slov k investičním pobídkám.

My se tomu na hospodářském výboru samozřejmě dlouhodobě věnujeme. Já jsem nesmírně rád, že jsme tu debatu otevřeli i v Poslanecké sněmovně, protože už bylo na čase. Řekněme si, jaká byla doba minulá a co se vlastně dělo. Investiční pobídky podle nějakého obecného vzorce dostávali - a slyšeli jsme to tady ze statistiky kolegů poslanců - ty největší firmy. Těch malých a středních to bylo za posledních pět let pouze 6 %, což je strašné číslo. Je evidentní, že ten největší kapitál, který tady je v České republice a který většinově ty pobídky získával, byl cizí kapitál cizích zemí. Já jsem viděl několik smluv. V těch smlouvách bylo napsáno, že pokud dostávaly finanční prostředky na zaměstnávání zaměstnanců, tak už tam nebylo na zaměstnání českých zaměstnanců, ale v těch smlouvách už bylo zaměstnanců z Evropské unie. A většinou ta situace, celý ten proces, vypadal tak, že přišla nadnárodní korporace, vytvořila nějakou společnost s nízkou přidanou hodnotou, zaměstnala v ní Rumuny a Bulhary, kteří celou tu svou částku nebo většinu té částky, kterou tady neprožili, posílali do Rumunska a do Bulharska, a samozřejmě byla tam velká přidaná hodnota nikoliv pro nás, ale pro tu nadnárodní korporaci, která potom celý ten zisk vytáhla na dividendách a ziscích, optimalizacích, z České republiky ven a danila taky úplně někde jinde. Tím pádem Česká republika z toho neměla vůbec nic. Takové společnosti jsme bohužel v minulosti často podporovali a ještě jsme teď v situaci, kdy vlastně téměř nemáme nezaměstnanost, tzn. ty společnosti nám ještě stahují lidi, kteří by mohli tady pracovat pro české společnosti. Celý ten proces tedy skončil tak, že Česká republika finančně z toho neměla vůbec nic.