Vážení členové vlády, dámy a pánové,

já se pokusím říct několik slov k tomu bodu, který má být základem pro stanovisko Poslanecké sněmovny k situaci v Bělorusku po prezidentských volbách, jak je oficiální název tohoto bodu.

Za prvé jsem toho názoru, že je potřeba, abychom jako ústavní činitelé suverénního státu dbali na to, že v mezinárodním právu platí, že je věcí každého národa, jak si zařídí svůj politický režim a jak bude využívat své přírodní zdroje. To považuji za zásadní a nerad bych se dotýkal vnitřních záležitostí Běloruska. Nejsem k tomu oprávněn a ani to nechci dělat. Myslím, že to tady bylo už v tom, když jsme zařazovali tento bod ráno, aby to rozhodl lid Běloruska, jeho občané, kteří si zvolí určitě nějakou cestu svého dalšího vývoje.

Ta situace není nijak jednoduchá, protože Bělorusko má svoji vlastní historii velmi pohnutou a jenom ve druhé světové válce tam padl vlastně každý třetí občan tohoto státu. Novodobá historie samostatného Běloruska od 8. prosince 1991 má čtyři základní body. A to, že Bělorusko je členem unijního státu Ruská federace. A Bělorusko je za druhé historicky strategickým partnerem Ruské federace v oblasti vojenské, politické a hospodářské. A co je třetí důležitý bod, že se Bělorusko nachází na geopolitickém bojišti Spojených států amerických a Evropy proti Ruské federaci a Čínské lidové republice. Je sídlem dvou aktivních projektů. A ten jeden tady byl vzpomenut a já ho považuji za rozhodující pro další rozhodování nás, jak se k tomu máme zachovat.

Za prvé v Bělorusku je jedna z největších investic Čínské lidové republiky na výrobu aminokyselin a největší technologický park. Ten technologický park jsem osobně navštívil a velký kámen je skutečně, řekl bych senzací pro ty, kteří chtějí vidět evropské Silicon Valley. Nakonec i ministr zahraničních věcí Mike Pompeo tento technologický park navštívil. Mohl bych citovat z jeho twitteru, nebudu tak činit. Ale musím říct, že je důležité, že tady neříká na svém twitteru úplně vše, co asi bylo důvodem nedávné návštěvy právě Běloruska a velkého kamene právě od ministra Pompea.