Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Prostřednictvím pana předsedajícího bych začal parafrází: "Jaroslave, to s tou sirkou neděláš dobře. To se ti vymstí." (Poslanci z řad hnutí ANO namítají, že jméno není Jaroslav, ale Jaromír. Smích a potlesk.) Víte, já jsem jeden ze spoluautorů jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který jsme tady společně s dnešní eurokomisařkou Jourovou prosadili. Tehdy cílem té novely bylo zamezit korupčnímu jednání tak, aby nemohly být pozměňovací návrhy podávány anonymně a mezi druhým a třetím čtením, aby nebylo 48 hodin, ale mnohem větší časový úsek, aby byl čas na to, se pořádně na ty pozměňovací návrhy připravit.

Rozhodně jsme neměli v úmyslu, abychom zamezili činnosti Parlamentu. Parlament má být o diskuzi. A teď si představte, že ad absurdum u každého zákona použijete ten postup, který jste použili v tomto případě. Že se prostě u každého projednávání řekne - pevně se bude hlasovat o tomto zákonu tehdy a tehdy, to jest třeba za deset minut. Tím Parlament pozbývá smyslu. Opozice, koalice, i jednotliví poslanci, ztrácí právo o čemkoliv diskutovat. Pak se ptám, k čemu bychom tady byli. Jedním z kritérií, které bude Ústavní soud v tomto případě určitě posuzovat, je kritérium přiměřenosti. O tom mluvil můj předchůdce pan poslanec Stanjura. Je přiměřené o zákonu diskutovat asi hodinu a půl o jednom? Za mě to určitě přiměřené je. A věřím, že většina z vás si to myslí také.