Nově nastupující ministr školství Marcel Chládek zdědil po předchůdcích resort v neutěšeném stavu, zatížený mnohými problémy. Většina z nich, přestože jsou známé už dlouho, se zatím řešila nedostatečně, nekoncepčně, nebo se před skutečným stavem dokonce zavíraly oči. Snaha po nápravě byla často kampaňovitá a neefektivní, jindy deklaratorní, bez skutečných východisek. A tak se veřejnost až nyní poprvé dovídá také o tom, že na 616 školách různého typu je dnes víc než 50 procent nekvalifikovaných pedagogů. Samotný ministr oznámil médiím: „Máme v České republice školy, kde není jeden jediný kvalifikovaný pedagog.“ 

Proč bije ministr na poplach? Nenutí jej k tomu jen respekt k někdejší tradici českého školství, ale především zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Ten totiž v platném znění stanoví, že od 1. ledna 2015 mohou působit ve školách jen pedagogové kvalifikovaní, s výjimkou dlouholetých úspěšných praktiků starších šedesáti let. 

Plně namístě je otázka, zda kritická situace je „jen“ následkem nekompetentnosti předchozích ministrů a nakolik je důsledkem slabosti metodického řízení a nedostatečné inspekční i kontrolní činnosti na školách. Zřetelně tu jde o systémové selhání ministerstva, odpovědných funkcionářů a vedoucích pracovníků.