Psaní článků, jak vyřešit problémy státu a jeho obyvatel je už zbytečné. Za týden v tuto dobu už bude téměř rozhodnuto. Strany sečtou ztráty a zisky a začne vyjednávání. Kdo s kým a za co. Tak to bohužel je. Stát nebude mít dostatek financí na všechny sliby, které voličům politici dali. Prostě peníze na „vše“ nejsou.

Vyjádření o tom, že když se zvýší počet úředníků, tak se vybere víc daní je mylný. Je potřeba změnit legislativu, zákony, postihy.

V takové neklidné době je potřeba zajistit jednu důležitou věc. Tou je sociální smír. Jak ho zajistili pravicové strany už jsme se přesvědčili. Modrá klika je na pokraji zlomení, ministr Drábek ukázal národu, co je to empatie s potřebnými, poslankyně Pecková ze stejné strany předestřela vizi, jak lehce to budou důchodci snášet, protože prožili válku, a tak jsou na těžký života zvyknutí. Babiš řekne, jak stát postaví na nohy pomocí firemní kultury, kterou praktikuje ve svém království, církevní restituce odčerpají i to málo, co občané tohoto státu v budoucnu vytvoří a Okamura předestře neuskutečnitelné vize přímé demokracie, které sice fungují jinde, ale za úplně jiných podmínek,které zde ze dne na den prostě vytvořit nejdou. Čtyři roky jsou málo na něco, co se jinde vytvářelo 800 let. A blahobyt nenastane. Ani Německo nedoženeme za 20 let, jak už nám mnohokrát slibovali předtím i docela nedávno. To by totiž muselo přestat pracovat a jen se znuděně dívat okolo, jak to sousedé pytlíkují.