Jedno z největších selhání polistopadových politických stran je spojeno se zaváděním obnovitelných zdrojů (OZE) v letech 2003-2011, jakožto základu bezemisní energetiky. Dle odhadu NKÚ z r. 2015 to bude stát občany, firmy i vládu téměř 1000 miliard korun, podle zpřesněného aktuálního odhadu MPO to bude skutečně přes 900 miliard korun. Pro upřesnění je třeba říci, že se jedná především o fotovoltaické zdroje, uváděné do provozu v letech 2009-2010, které byly stimulovány naprosto nevídanou provozní podporou.

Pro objektivní posouzení příčin je třeba rozdělit kritické období přípravy OZE na tři etapy, v rámci kterých došlo k neuvěřitelnému množství zcela fatálních chyb a názorových změn tehdejších politiků.

První období lze datovat od r.2003 do 2006, kdy se připravoval zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Obecně lze tuto dobu, kdy vládla koalice ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL charakterizovat jako období naivního očekávání příchodu zelené energetiky. Na druhou stranu je třeba přiznat, že takto se chovala většina Evropy a idealistům typu Vladimíra Špidly (ČSSD), Martina Bursíka (konzultant, později Strana zelených), Milana Urbana (ČSSD), Libora Ambrozka (KDU-ČSL) nebo Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) lze v té době vyčíst neznalost, koaliční kolegialitu, naivitu, ale zatím ještě ne zlý úmysl. Ten přišel na řadu až v závěru schvalování zákona, kdy začal velký lobbing. Jde o nenápadnou záklopku, která stanovila, že výkupní ceny instalovaných zdrojů se mohu meziročně snižovat dle původního vládního návrhu o vcelku rozumných 10% ročně, čímž se dalo v budoucnu částečně zamezit růstu nepřiměření podpory. První, kdo navrhnul tuto záklopku zrušit byl ministr zemědělství Palas (ČSSD), jehož úřad v rámci meziresortního připomínkového řízení, za podpory ministra průmyslu Urbana (ČSSD), navrhnul vůči investorům meziroční pokles, a to jen ve výši max. 5%. Nakonec vláda podpořila původních 10%. Další kolo ale již následovalo ve sněmovně, kde poslankyně Šedivá (ČSSD) dokonce navrhovala pouhá 2% (!) meziročního ústupku. Nakonec vše skončilo na „kompromisních“ 5%. To se ukázalo v budoucnu jako fatální chyba, kterou si odhlasovali poslanci ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a US-DEU. Zajímavé je to, že prezident Klaus zákon nepodepsal, ale nevrátil jej sněmovně.