Již velmi brzy bylo všem soudně myslícím jedincům i přes ujišťování levicových a zpočátku i pravicových politiků zřejmé, že není možné dát všem našim občanům vysoce moderní zdravotní péči a bez čekání. Takto nastavený systém se již za vládnutí ODS začal ekonomicky hroutit a ministr zdravotnictví Julínek vymyslel zcela nesystémové socialistické poplatky – pro všechny stejné – pro státní, nestátní i soukromé zdravotníky, které poslaly tzv. českou pravici téměř do pekel.

Až ministr zdravotnictví za TOP 09 Heger zavedl v roce 2012 vyhláškou MZd  nadstandard – pacientem placené výkony či aplikaci zdravotnického materiálu nad rámec běžného ošetření.  Balíček nadstandardní péče obsahoval 18 (!) položek. V době zrušení zahrnoval především drahé očkovací látky, mezi dalšími byly např. nejmodernější oční čočky, odlehčená sádra, apod. Celkově se však ministerstvu nepodařilo ve větší míře stanovit, co by spadalo do nadstandardní zdravotní péče.

Na popud jednapadesáti sociálnědemokratických poslanců, kteří si u Ústavního soudu na Hegerovu zdravotnickou reformu stěžovali, došlo k jejímu zrušení verdiktem z 2. července 2013 a nabytím platnosti dnem vydání ve Sbírce zákonů. Na rozdíl od oranžovorudých poslanců, kteří se radovali, že by zavedením nadstandardů došlo rozdělení na lidi bohaté a chudé, v tom Ústavní soud žádný problém neviděl a argumentoval pouze malou srozumitelností vyhlášky. Nyní tedy další čtyři roky v České republice nejsou nadstandardy legální a poskytovatelé i pacienti pod shovívavým dohledem zdravotních pojišťoven hledají a nachází řešení tohoto problému jinde a jinak. Jak tedy z tohoto ideologického a ekonomického marasmu ven?