Je zapotřebí si uvědomit, že následující věty nemají za cíl šířit nenávist proti náboženství, ale upozornit na případné ohrožování ústavního pořádku a zákonů ČR. Je zapotřebí si ujasnit, že hlavní rozdíl mezi islámským právem Šária a židovským náboženským právem – Halachou znamená, že právo dané země má přednost před Halachou. Šária si proto přivlastňuje politickou nadřazenost nad ústavou.

Právo Šária je islámské právo, kterétvoří tři knihy, které představují její základy. Každé usnesení nebo zákon v Šarii se odkazuje na Korán nebo Sunnu (musí mít svůj původ v Koránu nebo Sunně). Sunna obsahuje detaily Mohamedova osobního života. Je nutné ovšem upozornit, že i židovský stát Izrael nemá klasickou psanou ústavu a přikládá vyšší autoritu náboženským textům jako Tóra, Tanach, Talmud a Šulchan Aruch.

Biblí islámu tvoří trilogie: Korán, Síra a Hadíthy. Šária je zhuštěním a rozšířením Koránu a Sunny. Ke klasickému právnímu textu patří kniha „The Reliance of the Traveller,“ napsaná ve 14. století. Věnuje se nejen politické nadvládě nad nemuslimy modlitbám a džihádu, ale také i trestnímu právu, soudnímu řádu nebo využití půdy.

Islámské země a fakta:

• Pokud se podíváme i mimo Evropu, tak například v Saudské Arábii jsou politické strany včetně odborů zakázány. Země jako Saudská Arábie, Irán, Jemen, Irák a Súdán uplatňují právo Šária jak v osobním statusu, tak i trestním řízení. 

• V zemích jako v Alžírsku, Libi a Egyptě je právní systém sekulární a právo Šária se uplatňuje zejména v rodinném právu (manželství, rozvod, dědictví, péče o děti atd).