Já děkuji za slovo.

Vážené dámy, vážení pánové, my máme připraveno poměrně velké množství pozměňovacích návrhů. Já se moc těším na druhé čtení a projednávání ve výborech a potom na třetí čtení. O těch návrzích teď hovořit nebudu. Já bych chtěl něco říct ve vztahu k tomuto zákonu, respektive k té původní předloze a obecně k systémovým záležitostem, které se týkají ochrany zvířat před týráním v naší zemi.

K zákonu samotnému. Já vlastně tento zákon vnímám tak, že by měl být jakýmsi návodem, tento zákon a jeho prováděcí předpisy by měly být jakýmsi návodem, kdy člověk, který nějakým způsobem chová, nebo pracuje se zvířaty, tak se podívá, co může, co nemůže, aby měl jistotu, že pokud dodrží ty věci, které jsou stanovené, tak se nedopustí něčeho nekalého, ať už ve vztahu k zákonu, tak samozřejmě i ve vztahu ke zvířatům jako takovým. Myslím si, že v roce 1992, kdy se zákon stal součástí české legislativy, tak to byl významný posun, protože do té doby byla v české legislativě problematika týrání zvířat řešena pouze v § 6, předchůdci dnešního veterinárního zákona, a vlastně celá ochrana zvířat před týráním byla řešena větou "zvířata nesmějí být týrána", což je principiálně správně, ale otázka je, jak to bylo použitelné.