Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové. Já mohu souhlasit s panem ministrem a s předřečníky v tom, že je třeba zdravotnické prostředky nějakým způsobem regulovat. To je pravda. Ale způsob, jakým se to navrhuje, s tím se nemohu ztotožnit. Já bych udělal takovou malou exkurzi do historie, protože Státní ústav pro kontrolu léčiv, kterému se navrhuje svěřit regulace zdravotnických prostředků a cenotvorba, ten do roku 2007 se zabýval vlastně kontrolou bezpečnostních léčiv, uváděním léčiva na trh. Pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu k vládnímu návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů se najednou do návrhu zákona dostala kompetence ke stanovování cen a úhrad léčiv. Ty cenové kompetence do té doby byly na Ministerstvu financí a úhrada, čili to, kolik bude pojišťovna hradit z ceny jednotlivého léku, ta se dělala v kategorizační komisi. Protože existoval nález Ústavního soudu na základě podnětu skupiny senátorů, bylo nutné tento stav změnit, protože zejména výrobci léčiv z Mezinárodní asociace farmaceutických firem protestovaly proti tomu, že ten systém je netransparentní. Čili Ústavní soud rozhodl v té době, že systém se musí změnit, musí být průhledný a firmy musí mít možnost nějakým způsobem se odvolat proti rozhodnutí. 

Ale ten systém, který se vytvořil tím způsobem, jak jsem řekl, pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu, který tady byl schvalován velmi hekticky v roce 2007, byl špatný. A Státní ústav pro kontrolu léčiv je dneska jeden z mála úřadů, v Evropě myslím že je to možná druhý úřad, který má tak vysokou koncentraci pravomocí a kompetencí, to znamená, který shrnuje hodnocení léčiv, jejich kategorizaci, cenotvorbu a úhradotvorbu. A navíc se mu teď navrhuje svěřit kompetence k regulaci zdravotnických prostředků, čili objemu, který se svým rozsahem, jak říkal pan poslanec Heger, blíží 50 mld. korun. Je to prostě na zvážení, jestli je dobré, aby takový superúřad u nás vlastně měl všechny možné kompetence k veškerým dodávkám do zdravotnictví.

Bylo by dobré, kdyby pan ministr tady řekl, kolik lidí se dneska zabývá zdravotnickými prostředky na Ministerstvu zdravotnictví. Podle mých informací je to osm lidí. Když se podíváte na strukturu pracovníků Státního ústavu pro kontrolu léčiv, tak tam byl počet někdy v roce 2011 nebo na začátku roku 2012 asi 312 lidí. K dnešnímu datu by počet měl být 468. A já se ptám: Vytvořil se nejdříve potřebný počet pracovníků na SÚKLu nebo se teď hledá kompetence a vytížení těchto pracovníků? Chtěl bych vědět, co je vlastně na začátku. Jestli je na začátku záměr nebo je na začátku zvýšení počtu lidí a teď se hledá vytížení pro lidi.
Tady kolega se ptal, jestli nedojde k nějakému způsobu řekněme šikanování lékařů, jestli s tím lékaři souhlasí. Myslím, že dneska mnoho lékařů vám řekne: Státní ústav pro kontrolu léčiv když přijde, tak vám kontroluje všechno možné. A není to jenom o bezpečnosti. Jsou to často i formální kontroly, kdy po vás chtějí i záznamy teploty z ledničky. Takže lékař si potom vymyslí nějaký program nebo požádá firmu, aby mu zpracovala program, který potom vytvoří nějaká náhodná čísla v nějakém rozmezí, aby splnil požadavek Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Protože pokud by to ten lékař měl fyzicky kontrolovat, nebo jeho sestra, tak nebude moct léčit. A myslím si, že to je velmi vážná věc a není možné donekonečna zbytňovat státní úřady, které budou způsobovat komplikace poskytovatelům a stávat se nástrojem konkurenčního boje.