Miroslav Kalousek je pravidelně v předvolebních časech obviňován z toho, že chtěl jako tehdejší předseda KDU-ČSL v roce 2006 uzavřít s ČSSD koalici, která by se opírala o podporu komunistů. Političtí konkurenti ale tento příběh vytrhávají z kontextu a zamlčují, že Kalouskovi tehdy šlo o to, aby zabránil vzniku nové opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS. Tedy modelu vládnutí, který v letech 1998-2002 vedl k potlačení demokratických mechanismů, enormnímu nárůstu korupce a klientelismu. S důsledky se setkáváme dodnes, naprostá většina největších ekonomických kauz pochází z té doby.

Já jsem byl v roce 2006 členem předsednictva KDU-ČSL, a tedy jedním z prvních, kdo se dozvěděl o tom, že vyjednávači ČSSD (Zdeněk Škromach a Bohumil Sobotka) s občanským demokratem Petrem Nečasem připravují dohodu o nové opoziční smlouvě. Ta měla být ještě mnohem sofistikovanější (rozuměj pro zemi škodlivější) než ta z roku 1998. 

Osobně si jako krajní řešení při patovém výsledku voleb dokážu představit vládní spolupráci ve formátu velké koalice. Konečně řada evropských zemí tento model musela akceptovat ve chvíli, kdy se nenabízely jiné formy pro vznik akceschopné vládní většiny. Taková otevřená spolupráce je srozumitelná pro voliče a je jasné, že náklady za tento typ vládnutí nesou obě zúčastněné strany.