Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovoluji si před vás předstoupit jako kandidát na jednu velmi důležitou veřejnou a do značné míry ústavní funkci, na funkci předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů. Funkci považuji za ústavní zejména proto, že Úřad pro ochranu osobních údajů byl nadán velmi výraznou nezávislostí, která ho zařazuje do systému brzd a protivah proti dominanci vládní většiny, a tedy i dolní komory Parlamentu ČR. Kdyby totiž nebyla tato ústavní role, nebylo by nezbytné, aby byl takto složitým způsobem ukrajován celek vedení úřadu, tzn. předseda, dva místopředsedové. Původně tuto nezávislost nebo vnější kontrolu garantovalo sedm inspektorů. To skončilo s novým zákonem o zpracování osobních údajů, teď by tu nezávislost do značné míry měli garantovat členové vedení úřadu.
Pokud by se tak nestalo, úřad by se mohl uzavřít sám do sebe a v podstatě by mohl fungovat jenom jako ten, kdo hlídá zpracování osobních údajů. Domnívám se, že je to zpracování osobních údajů, nejde o cíl, ale o prostředek, a to o prostředek k ochraně soukromí. Koneckonců ochrana osobních údajů se z ochrany soukromí v průběhu konce 19. a ve 20. století vyvinula. To, že do naší svobody je nadměrně zasahováno, s tím se můžeme setkávat stále, nové technologie nám v tom dávají neustále nové a nové poznatky. Pokud bych se vrátil k posledním údajům nebo k posledním zkušenostem, které máme, je to například nový systém výběru mýta nebo to může být systém eRouška, resp. celý projekt chytré karantény, zejména projekt eRouška je z hlediska nakládání s osobními údaji velmi nebezpečný, toto si nemyslím jen já, ale vyjadřovala se k tomu zde na veřejném slyšení k pandemii koronaviru a důsledkům pro osobní údaje i paní předsedkyně Janů. Domnívám se, že je nezbytné, abychom vždy posuzovali ne to, jak chránit údaje, které máme, ale především, abychom je vůbec nemuseli uchovávat, anebo pokud je musíme uchovávat, zejména v případě zvláště citlivých údajů, tak je uchovávat skutečně jen po tu nezbytně nutnou dobu, což se reálně často neděje.
Svoji erudici v oblasti správního práva, mohu-li to tak říci, bych chtěl nabídnout především ve vztahu k nové kompetenci, kterou má Úřad pro ochranu osobních údajů, ta je dána zákonem, tedy že úřad se i bez návrhu vyjadřuje vůči parlamentu ke všem legislativním návrhům, které se mají týkat zpracování osobních údajů. To považuji za velmi důležité, často jsem se s tím setkával ve své činnosti člena komise pro správní právo Legislativní rady vlády, že jsou podávány návrhy, které sledují nějaký konkrétní legitimní účel, ale buď z nevědomosti, nebo proto, že je to považováno za jednodušší, neustále shromažďují a zpracovávají další a další údaje občanů, aniž je to nezbytně nutné. Údaje jsou potom velmi dlouho shromažďovány, uchovávány a hlavně potom je možné je i vytěžovat pro účely, které nejsou původním, legitimním účelem sledovány. Tomu bych se chtěl poměrně intenzivně věnovat, protože jinak se trošičku stává stát velkým bratrem.
Další věc, na kterou bych se chtěl zaměřit, je docela zásadní, a to je spolupráce se samosprávou. Za předchozího zákona o ochraně osobních údajů se jedna věc nepovedla, nepovedlo se nastavit úplně dobrý vztah mezi samosprávou a Úřadem pro ochranu osobních údajů. Bylo to dáno tím, že obce i kraje považují zpracování osobních údajů jako prostředek, ne jako cíl, a v rámci toho zpracování se čas od času něco nepovedlo. Na to bylo reagováno v několika případech poměrně vysokými pokutami, a tím se poměrně hluboce přerušila důvěra mezi úřadem a územní samosprávou. Nový zákon poměrně moudře, byť je otázka, z hlediska nařízení o zpracování osobních údajů, jestli je to možné, tedy z hlediska evropského práva, vůbec možnost ukládat sankce samosprávě, nezavedl. To považuji za velmi dobré, protože potom se může důvěra zase obnovit, to znamená, nemusí se ani obec, která bude mít nějaký reálný problém, bát na úřad obrátit, protože jí žádná sankce nehrozí. Stejně tak za velmi důležité považuji osvětovou činnost, tzn. partnerství se školami, vůbec neziskovým sektorem, ale třeba také s médii, protože když se podrobně podíváme do výročních zpráv úřadu, tak tam vše důležité je. Problém je, aby se to dostalo k občanům, aby docházelo k tomu, co je důležité, tzn. abychom měli nějakou gramotnost ve vztahu k ochraně osobních údajů. Máme velký problém s tím, aby se mezi obyvatelstvem zvyšovala finanční gramotnost, ale ta je výrazně lepší, než je gramotnost v oblasti ochrany osobních údajů. Když se namátkově podíváte, co jsou lidé schopni napsat na Facebook, na Twitter, na další sociální média, vůbec si neuvědomují, že to tam nějakým způsobem po léta zůstane a potom to může být vůči nim zneužíváno, tak v tomto smyslu bych poměrně rád dost působil. Ano. Prosím.
Témata, kterým se potom konkrétně chci věnovat... To je zneužívání systému proti občanům. Docela hezky je to vidět na využívání technologií například ve vztahu k sociálním kreditům v Číně. Tzn. propojíme automatizované zpracování toho, co se děje na ulici, s tím, co je dobře a co je špatně. To samé se děje třeba v USA, je to zase predikce možného kriminálně závadového chování.
Co se týká mých manažerských předpokladů, řídil jsem větší kolektivy, vždy jsem se obklopoval, pokud jsem měl tu možnost, kvalitními odborníky, kteří byli kvalitní jak lidsky, tak odborně. Vždy se nám podařilo věci dovádět do zdárného konce a nepochybuji o tom, že by se tak dělo i tady. Vzhledem k tomu, že dnes vyšel poměrně nepříjemný článek v Lidových novinách, požádal jsem o zbavení mlčenlivosti, takže pokud budete mít, a to mi bylo uděleno, pokud budete mít nějaké dotazy k tomu, co se dnes psalo v Lidových novinách, jsem oprávněn na ně odpovědět. Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
