Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, diskuse o státním rozpočtu v prvním čtení je tady dneska bohatá. Hodně se tady diskutovalo o makroekonomických parametrech, takže já už tady nebudu opakovat všechny důvody, které opozice zmiňovala, jednak k plánovanému deficitu státního rozpočtu, ale i k tomu, že návrh státního rozpočtu na rok 2019 je velmi málo proinvestiční.
Klub KDU-ČSL, jak už zde zaznělo, má s tímto problém. Myslíme si, že v dobách ekonomického růstu by rozpočet měl být i v makroekonomických parametrech sestaven jinak. Nicméně já bych se teď ve svém příspěvku soustředil ještě na některé strukturální oblasti, na ten úplný počátek ještě navážu na kolegu Mariana Jurečku. Kromě toho, že by rozpočet v dobách ekonomického růstu měl být proinvestiční, tak by měl rozpočet také reagovat na výzvy, které v současné době Česká republika má.
O té jedné zásadní výzvě, která si myslím, že děsí nejenom občany ČR, ale i občany celé Evropy, a tím problémem je problematika sucha, tady hovořil Marian Jurečka.
Navážu ještě druhým problémem, s kterým se tady setkáváme a který už tady taky byl několikrát diskutován v rámci tohoto volebního období, a tím je kůrovcová kalamita. Ono to s tím problémem sucha souvisí, a jak řešení kůrovcové kalamity, tak řešení sucha patří k prioritám, nebo by mělo patřit k prioritám v nadcházejícím období.
A mě mrzí, že v rámci návrhu státního rozpočtu jsou obě tyto oblasti sice částečně řešeny, nicméně vzhledem k tomu, jak se kůrovcová kalamita, zejména kůrovcová kalamita v letošním roce rozvinula a jak podle predikce odborníků se bude vyvíjet v dalších letech, a to nezadržitelně, tak jsem přesvědčený o tom, že ta opatření, která jsou nastavena v rámci gesčních ministerstev, jsou nedostatečná.
V tomto ohledu vyzývám vládu a chci požádat, poprosit i vás, milé kolegyně a kolegové, abychom v rámci projednávání státního rozpočtu ještě do problematiky řešení kůrovcové kalamity a problematiky sucha přinesli další finanční prostředky, a hlavně hledali i ta praktická řešení.
Nyní už se soustředím na dvě gesce nebo na dvě oblasti, dvě kapitoly státního rozpočtu, které jsou mi blízké, a to je kapitola Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví.
Pokud se týká rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, tak není žádným tajemstvím, že z hlediska objemu je to jedna z nejobjemnějších kapitol, a také pokud se týká struktury rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí, tak tady pravidelně o nich nejvíce diskutujeme v rámci všech projednávání ve výborech a následně pak i při závěrečném čtení státního rozpočtu, a asi se tomu nelze divit.
Předpokládám, že i letos bude kapitola MPSV velmi diskutovanou. A já bych zde zmínil některé problémy, které ve struktuře i v celkovém objemu kapitoly MPSV vidím. Proběhlo 26. 9. 2018 jednání komise asociace krajů pro sociální záležitosti, kterého se zúčastnila i paní ministryně Maláčová a kde se diskutovala ta asi nejožehavější záležitost, a to je financování sociálních služeb. Ministerstvo práce a sociálních věcí požadovalo pro návrh státního rozpočtu na rok 2019 částku 17,2 mld. Kč. V současném návrhu, který máme dnes předložen, je navržena částka 15,52 mld. Kč.
Jsem přesvědčený o tom, že tato částka je pro financování sociálních služeb nedostatečná. A tím hlavním důvodem, proč vidím, že ta částka je nedostačující, je personální situace v sociálních službách. Asi si vzpomínáte na tu diskusi, která tady probíhala vloni při schvalování rozpočtu a vlastně i v těch letech předchozích. Pracovníci v sociálních službách jsou dlouhodobě podfinancováni, a i když v loňském roce konečně došlo k trošku vyššímu navýšení mezd v sociálních službách, tak přesto přese všechno ta situace není jednoduchá a myslím si, že by mi to tady mohli dosvědčit i přítomní hejtmani, ale i zástupci samospráv ve městech. To znamená, pokud v tuto chvíli vláda navrhuje navýšení platů pracovníků v sociálních službách o 5 %, tak vzhledem ke konkurenci, která je na trhu práce, si troufám tvrdit, že nám opět začnou pracovníci ze sociálních služeb utíkat. Proto avizuji, že za klub KDU-ČSL připravíme pozměňovací návrh, který bude navrhovat pro sociální služby částku o 800 milionů korun vyšší, tak abychom zabránili krizi v sociálních službách. A ta krize může vyústit i v omezení některých typů služeb v krajích napříč Českou republikou.
Z hlediska struktury kapitoly MPSV bych zmínil ještě jednu oblast a ta se týká investic do materiálně technické základny sociálních služeb. Víme, že je to také oblast, kterou jsme tady v minulosti hodně diskutovali. Hodně se diskutovalo i o tom, jestli dokáže Ministerstvo práce a sociálních věcí ty alokované částky využít. Všichni víme, že vzhledem k tomu, jak dlouho trvá mnohdy stavební řízení a veřejné zakázky, že to někdy je trošku problém, nicméně ta potřeba investovat v sociálních službách i vzhledem k tomu, jaká je potřeba z hlediska demografického vývoje, je jednoznačná. A jestliže v tuto chvíli vysychají prostředky z Evropské unie na podporu projektů do sociálních služeb, tak pokud se my k tomu jako stát nepostavíme, pak odsuzujeme znovu část občanů k tomu, že se jim kapacity v sociálních službách nedostane. Tolik aspoň zběžně k rozpočtu kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí.
Pokud se týká kapitoly Ministerstva zdravotnictví, tam je ta situace poněkud odlišná. Všichni víme, že zdravotní péče v naší zemí je primárně zajištěna prostředky z veřejného zdravotního pojištění a to, jakým způsobem to zdravotnictví bude finančně prospívat, záleží na kondici veřejného zdravotního pojištění a také na efektivitě jeho využívání. Takže rozpočet Ministerstva zdravotnictví je z tohohle ohledu poměrně málo objemný, nicméně i zde si myslím, že ta struktura není ve všech ohledech úplně správně nastavená.
Já bych zde zmínil dvě oblasti, které si myslím, že stojí za zvážení. Tím jedním problémem, který je dlouhodobý, a tady bych to rozhodně nedával na bedra pana ministra zdravotnictví, ten problém skutečně už je tady několik let, a to je významné podcenění fungování a rozvoje primární prevence nemocí. My jsme státem, který dává prioritně finanční prostředky do akutní zdravotní péče a do péče o dlouhodobě nemocné. To je samozřejmě naprosto správné. Nicméně pokud bychom se porovnávali z hlediska kvality zdraví se zeměmi, jako je Dánsko, Finsko, Švédsko, ale i některé další, tak z hlediska kvality zdraví jsme v posledním desetiletí nebo možná v posledních 15 letech nepostoupili ani o krok. A všichni víme, že můžeme nalít jakékoliv finančních prostředky do akutní péče, dokážeme tím prodloužit průměrnou délku života, nicméně z hlediska kvality zdraví se pohneme jenom velmi málo. A primární prevence je v této zemi popelkou a bohužel stagnace i finančních prostředků do této oblasti je v posledním desetiletí zřejmá. To znamená, tady bych chtěl apelovat na pana ministra, možná to není jenom na rozpočet roku 2019, ale i směrem do budoucnosti. Pokud chceme zefektivnit i fungování zdravotnictví, ale i zlepšit kvalitu zdraví naší populace, tak se soustřeďme na primární prevenci a je to jak o programu Zdraví 2020, ale i o následných programech, kde jsme v tomto ohledu zaspali a je potřeba se co nejrychleji probudit.
Druhou oblastí, kterou bych ještě zmínil, je investiční. Tak jak jsem zmiňoval sociální oblasti, tak i z hlediska zdravotnictví prostředky, které máme z Evropské unie na obnovu materiálně technické základny jak přímo řízených organizací, tak i zdravotnických zařízení v krajích, nám vysychají. To znamená, jestliže nedokážeme najít investiční prostředky na obnovu jak fakultních nemocnic, tak dalších důležitých zdravotnických zařízení, tak budeme ve velmi krátké době v poměrně velikých problémech. Vím, že na letošní rok nebo tedy na rok 2019 jsou některé akce naplánovány. Za to Ministerstvu zdravotnictví děkuji. Nicméně je tady celá řada dalších problematických situací prostorových i z hlediska vybavení jak ve fakultních nemocnicích, tak v některých dalších zdravotnických zařízeních.
Já bych tady zmínil jeden konkrétní případ. Doufám, že se na mě ředitelé těch ostatních zdravotnických zařízení nebudou zlobit, protože oni by jich jistě vyjmenovali další desítky, ale my jsme s panem ministrem každý v jiném období navštívili Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně, což je velmi špičkové pracoviště. Troufám si tvrdit, že to je takový moravský IKEM. A oba jsme tam viděli tu situaci. To zdravotnické zařízení provozuje špičkovou kardiovaskulární chirurgii, špičkovou transplantační péči, nicméně pacienti, kteří jsou v pooperačním režimu, mají velmi, velmi neúnosné podmínky. Takže já bych chtěl Ministerstvo zdravotnictví i Ministerstvo financí požádat, aby alespoň v rozpočtu na rok 2020 s akcemi, které jsou v tomto ohledu nutné, to znamená, buď rekonstrukce toho stávajícího objektu, anebo naplánování nového, aby s tím počítalo, protože ta situace skutečně tohoto ústavu podle mého názoru už nepatří do současné doby.
Milé kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčený o tom, že v rámci projednávání státního rozpočtu máme před sebou ještě několik výzev. Já to jenom zopakuji. Za klub KDU-ČSL k nim patří: boj se suchem, boj s kůrovcovou kalamitou, prostředky na provoz i investice v sociálních službách, prevence nemocí a samozřejmě nebráníme se ani dalším změnám, které budou v rámci projednávání rozpočtu přínosné, samozřejmě rozvoj dopravní infrastruktury a další, to všechno si myslím, že je ještě na diskusi.
Děkuji vám za pozornost.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
