Lidé se 12. 7. 2018 probudili do nových poměrů. Je tomu skutečně tak? A mají pravdu ti, kteří tvrdí, že odpůrci takového spojení trpí přehnanou hysterií, jak víceméně naznačil V. Bělohradský stejný den ve vysílání Českého rozhlasu Plus?
Aritmetika jednoho letního dne
Z pohledu počtů se vláda opírá o 78 poslanců ANO a 15 poslanců ČSSD. K tomu se ANO vydalo cestou stabilizace této menšiny pomocí tzv. toleranční smlouvy s 15 komunisty. Ta oficiálně hovoří o celkem nudném součtu požadavků s tím, že legislativní návrhy mají přijít nejpozději 6 měsíců před dalšími volbami.
Na druhou stranu energie, chuť, zavilost a neskromnost komunistů, jaká tu nebyla vidět posledních 30 let, podporují podezření, že za tolerancí stojí spíše slina na budoucí výslužku ze zabijačky české státnosti. Když si to dáte dohromady s trestně stíhaným premiérem, jeho praktikami v byznysu, estébácké minulosti a autoritářskému prezidentovi, nemůže se demokrat dopočítat negativ tohoto vývoje ve své zemi.
Filosof je v klidu, neb zvraceti není osvícené
Pokud aspoň trochu chápu slova pana Bělohradského, velmi erudovaného myslitele, tak se můžeme uklidňovat tím, že změna poměrů nastala i v Itálii, předtím v Maďarsku a třeba i v Polsku, kde jde pokaždé o jinou formu odklonu od liberální demokracie a od sjednocené Evropy. Podle pana profesora můžeme být v klidu, protože jde o proces, který nám napoví něco o nás samotných a povede nás k zamyšlení.
O tom jistě není pochyb, ale znamená to, že nemáme být znepokojeni, že nemusíme bít na poplach? Dovolím si přirovnání se studentem, který během náročného studia narazí na obtížnou zkoušku, jež rozhodne o jeho pokračování na škole a vlastně o celém budoucím životě. Má se takový student uklidňovat skutečností, že stejnou situaci procházejí i jiní a že prožívaná krize a jakési mentální zatřesení pro něj bude prospěšné? To jistě bude, jde-li o otevřenou mysl, ale nepochybně to samo o sobě nepovede k úspěšnému složení oné zkoušky.
Labutí píseň ČSSD nebo dějinná konstanta?
Ačkoliv jsem si dobře vědom existence minulých či současných sociálních demokratů s výraznými kvalitami, zároveň mám na paměti opakující se propojení české sociální demokracie a českých komunistů. Zaprvé, KSČ vznikla v r. 1921 odštěpením z Československé sociální demokracie, předchůdkyně dnešní ČSSD. Zadruhé, ve složitém prostředí mezi lety 1945 a 1948 byla ČSSD do značné míry ovlivněna a infiltrována komunisty, což vedlo nakonec ke sloučení těchto dvou stran. Zatřetí, 12. července 2018 ČSSD píše novou stránku své historie vstupem do vlády podporované komunisty, a to navzdory Bohumínskému usnesení, které takovou spolupráci zapovědělo.
ČSSD ve vztahu ke KSČ vždy tahala za kratší konec provazu a v minulosti za to někteří dostali od komunistů provaz.
Extrémisté s tradicí
KSČM, přímý právní nástupce KSČ, za tři roky jistě hrdě oslaví 100 let své existence.
Za dobu jejich režimu měla miliony členů a v r. 1989 měla tuším 1,5 mil. členů. Jak říkal můj děda, byli komunisti a lidi u komunistů a pak ten zbytek. Tato minulost, ať už jakkoli, zůstala v srdcích mnoha Čechů. Chlácholení, že KSČM přeci není ve vládě a že dnešní komunisté nemají tak ostré zuby jako dřív (tj. nevyhánějí, nezavírají a nevraždí lidi za názor), je stejně naivní, jako hlazení raněného medvěda. Nejsem psycholog ale chemik, dám však na své zkušenosti. A přijde mi, že určité prvky a mechanismy chování jednotlivce jsou platné i pro společnost a její podmnožiny. Jedinec, který je navzdory svým hrubým nedostatkům povýšen nad ostatní, bude svému chlebodárci zavázán. Bude velmi loajální a nezřídka s nabytou mocí dostane zcela nový chrup. Zároveň za svou loajalitu chce čím dál více, až nakonec svého sponzora překoná. Dnešní křečovité obhajování Babišových kroků, nebo poklesků jeho lidí působí možná komicky. Nikdo nehájil diplomovou práci paní Malé více, než komunisté, snad ani ona sama. Není však horších jedinců, než těch, kteří objevili svoje ztracené nezdravé sebevědomí a z průměru a méněcennosti byli vytaženi do výšin, kde začala emanovat jejich samolibost a pýcha.
Císař chodí nahý, ale nikdy sám
Smutným faktem je, že se naplnily nejhorší předtuchy těch, kteří vidí za roh české politické budoucnosti. Nikdy jsem nepochopil, jak mohli někteří lidé, které znám, v roce 2013 pomoci zvolit Zemana prezidentem. Díky tomu je tu i dnes a s neskrývanou samolibostí kroutí joystickem české politiky, jako by to byla arkáda za bůra. Nic není dále skutečnosti, jako tato představa. Zeman ví, co dělá (snad) a protože se jeho fasáda demokratičnosti a evropanství značně odrolila, dnes již nelze přehlédnout, kam se jezdí „inspirovat“. Jenže prezidentovo zdraví a podezřele rozkolísaná forma ne nepodobná cykličností drogově závislého vyvolává otázku, kdo mu teď staví lešení, aby se jeho prostřednictvím kormidlo Česka drželo východního směru. Kdo všechno je dnes Zemanovým Červíčkem a jaké cíle sleduje srocováním antidemokratických sil?
Hrdý protest je prvním krokem čestného boje
Myslet si, že bez rozhodnosti, činů a bez prolnutí prodemokratických sil to tady přečkáme a že není tak zle, může tvrdit jen ten, kdo s láskou vzpomíná na dobu svého mládí během normalizace 70. let. Naopak, musíme být v pozoru a začít spolupracovat, abychom měli sílu demontovat zvrácenou privatizaci státu v podání ANO, komunistů a Zemanovy suity. Potom jsem schopen přijmout slova Václava Bělohradského o schopnosti takových dějů změnit v kladném smyslu naše uvažování.
Mám rád heslo: „Kdo nezná svou minulost, nemá budoucnost.“ Moc hezké a pravdivé. Ale pozměnil bych ho na: „Kdo se nepoučí ze své minulosti, bude se do ní vracet.“ Já se do minulosti masivní emigrace elit a deprese národa vracet nehodlám a věřím, že většina občanů Česka také ne. Musíme pro to ale mnoho vykonat. Tohle už na chalupě nepřečkáme.
Svobodě zdar!
Autor je krajský předseda České pirátské strany v Libereckém kraji
Zdroj: piratskelisty.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
