Lidé se 12. 7. 2018 probudili do nových poměrů. Je tomu skutečně tak? A mají pravdu ti, kteří tvrdí, že odpůrci takového spojení trpí přehnanou hysterií, jak víceméně naznačil V. Bělohradský stejný den ve vysílání Českého rozhlasu Plus?

Aritmetika jednoho letního dne

Z pohledu počtů se vláda opírá o 78 poslanců ANO a 15 poslanců ČSSD. K tomu se ANO vydalo cestou stabilizace této menšiny pomocí tzv. toleranční smlouvy s 15 komunisty. Ta oficiálně hovoří o celkem nudném součtu požadavků s tím, že legislativní návrhy mají přijít nejpozději 6 měsíců před dalšími volbami.

Na druhou stranu energie, chuť, zavilost a neskromnost komunistů, jaká tu nebyla vidět posledních 30 let, podporují podezření, že za tolerancí stojí spíše slina na budoucí výslužku ze zabijačky české státnosti. Když si to dáte dohromady s trestně stíhaným premiérem, jeho praktikami v byznysu, estébácké minulosti a autoritářskému prezidentovi, nemůže se demokrat dopočítat negativ tohoto vývoje ve své zemi.

Filosof je v klidu, neb zvraceti není osvícené

Pokud aspoň trochu chápu slova pana Bělohradského, velmi erudovaného myslitele, tak se můžeme uklidňovat tím, že změna poměrů nastala i v Itálii, předtím v Maďarsku a třeba i v Polsku, kde jde pokaždé o jinou formu odklonu od liberální demokracie a od sjednocené Evropy. Podle pana profesora můžeme být v klidu, protože jde o proces, který nám napoví něco o nás samotných a povede nás k zamyšlení.

O tom jistě není pochyb, ale znamená to, že nemáme být znepokojeni, že nemusíme bít na poplach? Dovolím si přirovnání se studentem, který během náročného studia narazí na obtížnou zkoušku, jež rozhodne o jeho pokračování na škole a vlastně o celém budoucím životě. Má se takový student uklidňovat skutečností, že stejnou situaci procházejí i jiní a že prožívaná krize a jakési mentální zatřesení pro něj bude prospěšné? To jistě bude, jde-li o otevřenou mysl, ale nepochybně to samo o sobě nepovede k úspěšnému složení oné zkoušky.