Už bych tomu ani nepřikládal význam, je zcela zřejmé, že pro voliče už tento papír vydávaný ministerstvem vnitra nemá cenu. (Mimochodem, já mám čistý „lustrák“ podepsaný Stanislavem Grossem. Není ten Grossův podpis větší škraloup, než kdybych měl „lustrák“ špinavý?) Jenže musím se tím zabývat, protože o tom musím hlasovat. Čím se budu řídit?

Jsou mezi námi lidé, kteří hluboce litují Bilakova skonu a jsou jistě mezi námi i lidé, kteří považují majora Zemana za prototyp kladného hrdiny. Nepochybně jsou mezi námi i prezenti, kteří považují Pafku Morozova za hrdinu a udávání „politicky škodlivých řečí“, za příkladný čin.

Takoví lidé však zdaleka nepřevažují.

Nejen já, ale drtivá většina občanů by tedy vědomého udavače nechtěla ve vládě ani na žádném důležitém úřadě. Jako by tam asi nechtěla člověka, který kdysi v opilosti přejel dítě, byť se nakrásně polepšil, je výkonný a všestranně zdatný. Jsem si naprosto jist, že nejen my, kteří jsme za Ano kandidovali, ale ani nikdo ze statisíců voličů, pro které Ano znamenalo jakousi naději, nevěříme, že Andrej Babiš byl vědomý udavač, který škodil lidem. Věříme jeho tvrzení, že nikdy s estébáky vědomě nespolupracoval a jsme přesvědčeni, že dříve nebo později vyhraje soud.

Rušení či nerušení lustračního zákonu se tedy Andreje Babiše nijak netýká.