U příležitosti 30. výročí událostí 17. listopadu roku 1989 nacházíme naši společnost ve stavu, kdy na jedné straně občané mohou stále ještě svobodně volit i cestovat do zahraničí, na druhé straně však mnozí z nich ztrácejí důvěru v demokratickou politiku, když nelze přehlédnout, že se státní správa stává nástrojem pro obohacování určitých podnikatelských kruhů a současně je vláda závislá na podpoře komunistů, o nichž jsme se domnívali, že se svou ideologií třídního boje patří na smetiště dějin.

Třicáté výročí „sametu“ naši společnost zastihuje rovněž ve stádiu nebývalého názorového rozdělení, když žádná z volených hlav státu po r. 1989 nebyla s to občany dlouhodobě sjednocovat ani tvořit účinnou protiváhu partikulárních zájmů, reprezentovaných politickými stranami. Jasně se tím ukazuje, že svoboda a demokracie bez tradice a hodnotového jednotícího prvku či symbolu nepostačují pro dlouhodobý příznivý vývoj státu a prospěch jeho občanů.