Je dnes velmi obtížné říct, co všechno bydlení potřebuje, ale mnohem snadnější je sdělit, co bydlení, tedy především bydlení sociální nepotřebuje: je to populistické mlácení prázdné slámy zleva i zprava. Úvahy z jedné strany o tom, že trh vše vyřeší jsou stejně nesmyslné, jako v poslední době populární tvrzení ze strany druhé o tom, že vše vyřeší zákon o sociálním bydlení. A přidáme-li k tomu ještě stesky na to, jak nový občanský zákoník zhoršuje postavení nájemníků, je názorový zmatek dovršen…

Přesně to se povedlo kulturnímu čtrnáctideníku A2 v jeho 24. čísle. Hned na druhé straně si už v Editorialu přečteme úvahu o tom, že „ od příštího roku totiž nabude účinnosti nový občanský zákoník, který omezuje práva nájemníků“ a stejným tvrzením je pak uvedena obsáhlá úvaha Lukáše Rychetského na zvaná „Ubytovny nebo byty?“ Zde se píše: že „…v lednu nebude účinnosti nový občanský zákoník, který ořezává práva nájemníků.“

Že v obou případech není uvedeno žádné tvrzení jako důkaz pravdivosti oněch tvrzení je samozřejmé. Bylo by totiž velmi obtížné prokázat, že zákon, který proti současné právní úpravě zásadně omezuje růst nájemného (jednou za rok, jen o 20% za tři roky a jen na výši nájemného místně obvyklého), povoluje přibrání podnájemníka bez souhlasu pronajímatele, což podle platné právní úpravy bylo důvodem k výpovědi z nájmu, zavadí do našeho práva institut „zakázaných ujednání“, která činí neplatnými i písemně uzavřená ujednání, která však degradují práva uvedená v zákoně, zákon, který znemožňuje vystěhování nájemníka s odůvodněním, že pronajímatel potřebuje byt „pro sebe“, jak je dosud běžné, zákon který umožňuje neplacení nájemného, pokud pronajímatel neplné své povinnosti atd.,atd. je zákonem, který ořezává“ nebo „omezuje“ práva nájemníků. Nemohu pochopit, proč se i ti, s nimiž na stránkách nejen A2 zpravidla souhlasím, se uchylují, bez jakéhokoliv vysvětlení k tvrzení podobných nehorázností. To dokonce i Lidové noviny, jistě nikterak levicová tiskovina, konstatují ve středu 4. prosince, že „Nový občanský zákoník uleví nájemníkům“…

Již shora zmíněný článek L. Rychetského („Ubytovny, nebo byty?“) pak logicky obsahuje i další tvrzení, nad kterými každý, kdo se zabývá bytovou problematikou, musí přinejmenším pozdvihnout obočí: je to především již zmíněná víra v samospasitelnost zákona o sociálním bydlení. Ale navíc i zcela zjevné nepochopení příčin, proč dosud nebyl přijat. Podstatnou část své úvahy o tomto vážném problému věnuje autor tvrzení, že to jsou starostové, resp. „starostenská loby“, která brání přijetí zákona o sociálním bydlení. Ta totiž působí uvnitř politických stran, projevuje nechuť k výstavbě nových bytů, nechtějí prý nic slyšet o tom, že by se obce podílely na sociálním bydlení „byť by je financoval stát“ a činí tak i prostřednictvím Svazu měst a obcí, který je připomínkovým místem, přes které procházejí a jsou zde zmařeny „všechny legislativní návrhy a koncepční materiály projednávané vládou. “