Vláčely se ulicemi s velkými brašnami, plnými vánočních přání, pohlednic a balíčků. Pošty byly zavaleny a velmi často nestíhaly doručovat včas. To už je pryč. Vánoční i novoroční přání valnou většinou nahradily esemesky a emaily. Vánoční trauma doručovatelek či listonošek (nevím, jaké je dneska správné úřední označení) nahradilo trauma volebních kampaní. Už nevláčí, ale tahají za sebou plné tašky letáků, letáků a letáků. Zase si nemohou brát volno. Naštěstí volební doba je většinou jen jednou za dva roky.

Nedělám si iluze o literární nebo stylistické úrovni někdejších vánočních a novoročních přání. Jedno jim nebylo možné upřít – obyčejnou dobrou vůli připomenout se, vyjádřit vztah k druhému člověku. Nemohu si bohužel dělat iluze ani o volebních letácích. Kdosi, koho jsem čtyři roky neviděl ani o něm neslyšel, mě najednou ujišťuje, že na mne celou dobu nepřetržitě myslel a nejméně dvacet čtyři hodin denně se pro mě snažil konat dobro. Trochu mě děsí, že každý autor volebního letáku ví lépe než já, co je pro mne nejlepší.