Laudát (TOP 09): Uprchlíci jsou oběťmi islamistů

20.01.2015 17:04

Projev na 25. schůzi Poslanecké sněmovny dne 20. 1. 2015.

Laudát (TOP 09): Uprchlíci jsou oběťmi islamistů
Foto: Hans Štembera
Popisek: František Laudát
reklama

Takže děkuji za slovo, pane předsedo. Pane premiére, dámy a pánové, dovolte, abych navrhl zařazení bodu, který by se jmenoval Imigrační politika České republiky.

My jsme veřejně avizovali po Novém roce - začali jsme tuto problematiku připravovat, není to nic nového a nereaguje to na situaci, která se mezitím dramaticky změnila.

Pane předsedo, mohl byste rozehnat sociální demokraty, aby se nějak usadili? (Někteří poslanci se vestoje hlasitě baví.)

My jsme dostali velice silně znepokojivé zprávy již v předvánočním období a začali jsme během svátků i mezi svátky připravovat problematiku a moc bych vás prosil, abyste vyhověli naší žádosti.

Nechceme tímto požadavkem nijak blokovat předem ohlášený pořad schůze a jsme ochotni akceptovat termín a čas, kdy bude tento bod pevně zařazen. Domníváme se s ohledem na závažnost tématu, že na projednávání tohoto bodu je nezbytná přítomnost pana premiéra Sobotky a pana ministra vnitra Chovance. Proto bych poprosil, abych při tom návrhu věděl, kdy budou ve Sněmovně tento týden a podle toho bychom se mohli dohodnout, že by tento bod byl pevně zařazen.

Stručné zdůvodnění zařazení tohoto bodu. Již delší dobu Evropa, zejména země Evropské unie, čelí bezprecedentní humanitární krizi v novodobé historii. Podle odhadu je až 25 mil. lidí na útěku před válečnými konflikty a ekonomickou bídou z regionů postižených válečným běsněním. Tito uprchlíci se snaží všemi prostředky dostat zejména do zemí Evropské unie. Evropská unie zatím tuto situaci zjevně nezvládá.

Za druhé, situaci poslední dobou hnutí, které se nazývá Islámský stát. Jeho ozbrojené složky se neštítí jakéhokoliv násilí.Na útěku přežívají v katastrofálních podmínkách v uprchlických táborech miliony lidí, jak umírněných muslimů, tak zejména lidí křesťanského vyznání. Speciálně na tuto skupinu bych upozornil. Skutečně drtivá převaha muslimských běženců samozřejmě ovládá a určuje život těchto uprchlických táborů. O to horší je postavení této specifické skupiny. Jedná se především o běžence samozřejmě s křesťanskými kořeny, které sahají až téměř do doby před dvěma tisíci lety, to znamená, mají delší dobu, v podstatě svoji kulturu a hodnoty, z kterých vychází i naše civilizace, než máme my.

Za třetí. Křesťanští uprchlíci se ocitají v bezvýchodné situaci. Jejich majetky jsou vyrabovány, nejbližší příbuzní povražděni a je vysoce pravděpodobné, že i v případě porážky islámského státu se nemají, kam vrátit. Přitom se jedná o rody s tisíciletou křesťanskou tradicí, která sahá dále než naše, jak jsem říkal. Ve svých zemích do začátku válečných konfliktů patřily ke střední a vyšší třídě jak díky svému vzdělání, tak i ekonomickému postavení. Nejsou islamisty, jsou naopak oběti islamistů. (Velký hluk v sále, poslanci se stále baví.)

Model multikulturní společnosti, jak byl vytvořen například ve Francii, Belgii, ve skandinávských zemích a Německu, přestává fungovat. Napětí mezi komunitami a většinovým obyvatelstvem generuje násilí a stále více i terorismus. Za páté. Stále probíhající diskuse eskalované nedávnými událostmi v Francii, Belgii a dnes i v Německu ukazují, že na tuto výbušnou, citlivou problematiku nejsou dostatečně připraveni nejen politici, ale i média.

Za šesté. S ohledem na naše členství v schengenském prostoru se dramaticky i pro nás mění bezpečnostní situace. Krátce na vysvětlenou. Nechci na úvod této schůze, když u té předešlé jsme drželi minutu ticha za oběti terorismu v několika zemích, líčit dramatické osudy křesťanských běženců, aktuálně v Iráku, Sýrii, postavení koptů, které bylo dramatické v Egyptě a částečně se zlepšilo díky převzetí moci armádou. Sami všichni jste slyšeli a četli s tím, že to vypadá až z nějakého dramatického filmu s napsaným scénářem o osudu jezídů, kteří jsou hubeni způsobem hodně zavrženíhodným. Z těchto důvodů i mnoha dalších si vás dovolujeme požádat o zařazení tohoto bodu, ve kterém by byly diskutovány následující okruhy problémů.

Za prvé. Formy a rozsah pomoci uprchlíkům na místě.

Za druhé. Otázka poskytnutí azylu pro syrské, irácké křesťany, jezídy a kopty. Vytvoření něčeho, co bych nazval bezpečná azylová politika České republiky.

Za třetí. Pozice české vlády k problematice imigrace a boje s terorismem v rámci Evropské unie.

Za čtvrté. Bezpečnostní situace v souvislosti s terorismem, posílení rozpočtu bezpečnostních služeb, úprava legislativy atd.

Za páté. Přepracování či úpravy imigrační politiky v souvislosti s aktuální situací.

Za šesté. Operativní přizpůsobení činnosti orgánů Sněmovny v naléhavé prioritě. Například zaúkolování výborů a podvýborů, úprava plánů zahraničních cest. Domnívám se, že by bylo dobré, pokud by se nám povedlo, v těchto bodech nějakým způsobem, aby se to neprolínalo, vést strukturovanou diskusi a abychom neskončili zařazením tohoto bodu u nějakých vlastně bez konce, ale u zcela konkrétního usnesení, které by vládě dávalo mantinely, které by jí dávalo podporu při prosazování jednotné evropské imigrační politiky ve smyslu obrany zemí schengenského prostoru, aby jí dávalo možnosti, aby mohla jasně vysvětlit společnosti, pokud tady nabízí někomu azyl, tak kterým skupinám a proč, aby jí dalo možnost a větší podporu pomáhat utečencům v uprchlických táborech, aby občané slyšeli jasné signály, byť už to zaznělo, že v nějaké formě tady má být zařazen bod o bezpečnostní situaci v České republice.

Osobně se děsím toho, co předvádějí někteří politici a samozřejmě, že společnost prostřednictvím médií naslouchá a můžou tady nechtěně v dobré víře vyvolat takové problémy, že Česká republika si může na dlouhé desítky roků zkazit pověst. Jestliže někdo říká, že ať přijmeme někoho, ať mu pomůžeme, ale až skončí válečný konflikt, ať se vrátí zpátky. Jednak, za kolik kroků skončí válečný konflikt. Domníváte se, že syrští křesťané, kteří dlouhodobě postupně ztráceli totéž v Iráku na významu, ať už díky menší porodnosti, tak zejména cílenému vytlačování, genocidě, se budou mít i v případě, že za možná deset let se nějakým způsobem podaří ustát tamto prostředí, že budou mít ještě šanci se vrátit? Přitom se nejedná o standardní lidi, kterých bychom měli nabídnout přijetí na našem území. Jsou to lidé často s vysokoškolským vzděláním na prestižních univerzitách. Ve svých zemích patřili ke střední a vyšší třídě. Lze očekávat, že by měli velikou šanci se začlenit do české společnosti a být ne přítěží, ale naopak významným prorůstovým a i lidským faktorem.

Česká společnost je nemocná, česká společnost neví často, co předvádět, v čem si vyrábět problémy, ale ty skutečné problémy, tím nesnižuji problémy osobních individuálních lidí, individualit, ale ty skutečné a zásadní problémy zatím leží mimo hranice naší země.

Ptám se vás, když jsme slyšeli již od předvánoční doby debaty, jak by vám bylo, kdybyste museli v roce 1969 poslouchat, že někdo chce uspořádat referendum o přijetí azylantů. Jak by vám bylo, kdyby někdo váhal i přijmout vaše děti, kde už se licituje o to, zda budou žít, či nebudou žít. Řada politiků se ke konci minulého roku oháněla Václavem Havlem. Když se podíváte na stránky s jeho hesly, tak tam si najdete také jeho nějaké zkratky, jeho prohlášení. A najdete tam mezi řadou i jedno, které říká. Nejvíce pomůžete sami sobě, pokud pomůžete druhému. A ono to platí, bych řekl, v tomto případě zvláště naléhavě. Možná ve světle toho, kdybychom tu nejvyšší formu pomoci nabídli právě vlastně lidem, kteří trpí kvůli svému náboženskému přesvědčení, nejsou ekonomickými běženci, tak možná, že bychom pomohli nejenom tolik jim, jako sami sobě.

Docela bych rád, aby v případě zařazení tohoto bodu, aby hlavní politické strany nebo donedávna hlavní, když už ne tady, tak samy nad sebou se zamyslely, zda občanský princip a principy svobody platí jenom, že je chtějí aplikovat pro aktuálně občany České republiky, aby se zamyslely, jestliže hlásají sociální společnost, pravicovou sociální politiku, zda jsou omezeni jenom na občany České republiky, nebo jsou ochotni toto aplikovat i na nové občany České republiky, kteří by vlastně byli pro naši zemi přínosem.

Myslím si, že je to podstatně efektivnější, jak pomoci sami sobě, a to dokonce pragmaticky i v ekonomické oblasti, než se jezdit doprošovat čehosi do Číny, než riskovat s nestabilními ekonomickými obry na hliněných nohách, kterým stačí jedna pokleslá komodita a už se pomalu hroutí. Tohle všechno by mohlo být v tom bodě diskutováno, nad tím by se mohli lídři zamyslet.

Jsem velice znepokojen z formy, jakou zatím, a to i z veřejnoprávních médií, je veřejnost informována. Co si mám myslet o průzkumu Českého rozhlasu, který si krátce po událostech v Paříži objedná průzkum a ještě se s ním chlubí, že 98 procent lidí nechce přijmout azylanty na našem území. No samozřejmě ale nikdo neřekne, že jsou azylanti jedni a jsou azylanti druzí. Takže to jsou všechno věci, které mohou nevratně zasít do naší společnosti nenávist, uzavřenost.

Lepší by bylo aktivní i imigrační politikou předskočit vývoj, získat si prestiž na mezinárodním poli a nečekat, až nás Evropská unie dotlačí do toho, že pak už si nebudeme moci dokonce ani vybírat, nebudeme mít čas prověřovat, kdo na naše území přijde a kdo nepřijde.

Pokud vláda k dalším bodům vypálí, jak se pořídí skener nebo identifikace osob na ruzyňské letiště, chtěl bych, aby v rámci jednotlivých bodů, a to je například v té části bezpečnostní situace v souvislosti s terorismem, věděla, že nejenom existuje Ruzyně - letiště, ale že mezinárodní provoz, dokonce Schengen / Non-Schengen mají i některá regionální letiště, a že v případě, že bude chtít uhlídat tento prostor solidním způsobem, bude muset tato zařízení zřejmě časem aplikovat i na dalších letištích. Ale stávající provozovatelé nebudou mít takové finanční prostředky a možnosti, jako má stát. Domnívám se, že by také zde mělo být řešeno a vláda by měla dostat nějaké časové termíny, aby přišla skutečně s koncepčními, promyšlenými tahy, promyšlenými vizemi.

Dámy a pánové, nestavěl jsem návrh tohoto bodu konfrontačně. Domnívám se, že to je podstatně větší priorita, než cokoli máme v tuto chvíli zařazeno na program Sněmovny. Jelikož nevím, kdy tady pan premiér bude nebo nebude, zeptám se, jestli ve středu odpoledne například nebo v pátek třeba ve 12:00 hodin. (Řečník se otočil na pana premiéra, který jeho řeč komentuje. Řečník se pana premiéra ptá: V kolik? Odpoledne? Premiér se usmívá, krčí rameny, že neví přesně, jak ve Sněmovně bude.)

Ing. František Laudát

  • Předseda Klubu angažovaných nestraníků (KAN)

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PSP ČR

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Johnová (Praha sobě): Zejména v oblasti prevence není podpora rodin systematická

19:28 Johnová (Praha sobě): Zejména v oblasti prevence není podpora rodin systematická

První strategický dokument hlavního města v oblasti rodinné politiky po více než deseti letech dnes…