Ta z názvu článku vyplývající situace začala až u pokladny, kde jsem s gestem multimiliardáře ponechal této paní asi 14,-Kč spropitné. A poté jsem ji požádal o igelitku nebo nějakou tašku, neboť značně lilo a převoz tohoto zboží tramvají by mohl být pro něj osudový. Paní se velice zarděla (patrně i pod dojmem spropitného) a sdělila mi, že tašku mi musí prodat a že tato stojí 4,-Kč. Že by mi ji ráda dala, ale kdyby to někdo udal, byl by to strašný zločin. Bylo by to patrně daleko horší než kdyby mi dala zadarmo celý oblek nebo zapálila krám.

A v tu chvíli mi v hlavě explodovaly, kdesi tam uložené lumpárny, křivárny a hlouposti, české i evropské z doby úplně poslední i nedávno minulé. Všechny ty EET, omezení otevírací doby, kontrolní hlášení, zákazy kouření v hospodách majitelů s plnou zodpovědností, všechna ta Čapí hnízda a jim podobné podvody, zaklekávačky. Všechny cílené likvidace živnostníků, naprosto nesmyslné příkazy a zákazy, všechny výměny lidí v předsednictvech krajů, když špatně hlasují, všechny hovadiny a nařízení EU nebo ještě papežtějšího papeže - našeho státu, našich zákonodárců. „Nezajímá mě to“ říká premiér v demisi, když se proláklo, že dotace jdou Čapímu hnízdu i nadále. Ale nikomu to nevadí. Vždyť současné nejlepší podnikání je rvačka o dotace.  Ne píle, dobrý nápad, práce a poctivost.