Blíží se volby. Volby do Evropského parlamentu i volby krajské. Přestože se o nich někdy mluví jako o volbách druhořadých, mohou určit směr dalšího politického dění. Měl jsem možnost 26. 3. 2024 navštívit tiskovou konferenci strany Svobodných s představením volební kandidátky a programových vizí. Kandidátka je dle mého velice kvalitně obsazena včetně tří kandidátů, zastupujících naši stranu. Svobodní, možná i vzhledem k novým kandidátům, učinili velký krok dopředu, pokud se týká racionální, spravedlivé pravicové politiky. Žádné pokukování jinam (Rusko), žádná radikální řešení směrem k Evropě.

Proti vystoupení jednotlivých kandidátů nelze nic namítat. Z duše mi hovořila zejména ekonomka paní Šichtařová. Všichni vystupovali odborně a se znalostí věci. A samozřejmě dobře rétoricky. Padla zmínka i o podpoře naší stranou, což v minulosti u našich partnerů nebývalo zvykem. Takže podporuji. Ale na rovinu musím i ze svých snad už dlouholetých politických zkušeností vyjádřit obavu, zda o reálnou a pravdivou politiku je v naší zemi velké závisti, obdivu k primitivnímu populismu, jednoduchým řešením a doznívajícímu vzdychání po dávno minulých časech vůbec dostatečná poptávka.

A teď k zahraničí. Ruská agrese na Ukrajině trvá již více než dva roky. Trvá, i když se zdá, že jednotlivé vojenské akce Ukrajincům vycházejí. Začíná se totiž logicky, i za cenu obrovských ztrát lidských a materiálních, prosazovat převaha agresora. A svět, jak se zdá, usnul. Nebo dokonce v některých zemích obrací. A nemusíme chodit pro příklad daleko. Liknavost se v tomto případě může krutě vymstít, což už se v historii několikrát potvrdilo.