Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v této jemně rozbouřené diskuzi týkající se tématu, který je veskrze lidský, jsem byl vyzván, byl jsem upozorněn na to, že bych si možná měl vyzkoušet být na rok v takovémto ústavu.

Když jsem poukazoval na to, že tady ten systém kojeneckých ústavů již pracuje nějakou dobu a že to není výmysl aktuální, ale že to tady opravdu víc než 50 let je, byl jsem vyzván, že bych si to měl jít na rok zkusit, že to, co bylo, není takové jako dnes a podobně.

Já bych těm, kteří takhle uvažují, rád řekl, že já jsem měl to štěstí, že mí rodiče vyrůstali a mě vychovávali v době, kdy neměli sociální problémy, byť pracovali oba dva jako dělníci, byť v rodině nikdy nebyly peníze nazbyt. Přesto jsem měl to štěstí, že jsem měl dětství spokojené a klidné a nemusel jsem byl v ústavu.