Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se přihlásila ke svým pozměňovacím návrhům k tomuto tisku a zároveň, abych odůvodnila, proč tyto pozměňovací návrhy předkládám.

Ještě krátce k tomu, co tady proběhlo před tím než byl tento bod přerušený. Chtěla bych upozornit na to, že diskutovaný pozměňovací návrh, o kterém se hovořilo k návrhu zákona, návrh zákona je implementací evropské směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční péči. A zároveň ale umožňuje členským státům podmínit náhradu nákladů určitého druhu přeshraniční zdravotní péče předchozím souhlasem zdravotní pojišťovny. Ministerstvo zdravotnictví, tak jak svůj návrh připravilo, ale toto omezení připouštělo jen jako možnost ve velmi omezené míře a ex post. Proto byl připraven pozměňovací návrh, protože Česká republika by tak byla jediným státem střední Evropy, který plně liberalizuje poskytování služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění. To jenom k tomu vysvětlování, o čem se tady hovořilo.

Nyní bych se ráda přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který je už v systému zanesen. A je to sněmovní dokument č. 293. A řekněme určitým způsobem upravuje nový pozměňovací návrh, o kterém jsme hovořili. Dalším pozměňovacím návrhem, ke kterému se přihlašuji, je sněmovní dokument č. 295. Toto předložení bych ale ráda odůvodnila poněkud podrobněji, protože navazuje na to, o čem se tady diskutovalo, a to je otázka tzv. regulačních poplatků. (V sále je vysoká hladina hluku, poslanci řeční v lavicích.)

Děkuji. Takže tento návrh zákona zavádí současně roční limit 2500 korun na hrazení doplatku za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené ze zdravotního pojištění.

Komunistická strana Čech a Moravy se dlouhodobě plně staví za zájmy pacientů, a proto opakovaně - poprvé již v roce 2008 - předkládá zákony a pozměňovací návrhy k zákonu o veřejném zdravotním pojištění na úplné zrušení tzv. regulačních poplatků a zároveň podporujeme všechny návrhy, které by vedly ke zmírnění jejich negativních dopadů.

Dovolte mi nyní malý exkurz do historie. Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2008 o ústavnosti zavedení těchto poplatků i přesto, že byly zavedeny bezprecedentním způsobem přijetím rozsáhlého pozměňovacího návrhu předloženého až v průběhu druhého čtení zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a byl to typický přílepek. Tedy bez možnosti dostatečného projednání a posouzení v řádném legislativním procesu. V Senátu tento návrh nebyl vůbec projednáván.

Ústavní soud při svém rozhodování využil odůvodnění tehdejšího ministra Julínka, že jediným důvodem zavedení poplatků je jejich regulační účinek proti nadužívání zdravotní péče. Soud se na základě toho vyhnul námitce, že za péči se při jejím poskytování neplatí, tím, že poplatky nepovažoval za placení péče, ale za jakousi legitimní regulaci. Jako důležitou podmínku legitimnosti poplatků uvedl také to, že nesmí být pro nikoho rdousící překážkou přístupu k péči.

Od té doby lze na mnohých příkladech dokázat, že ani jedna z uvedených podmínek legitimnosti vybírání poplatků není splňována. Sám Ústavní soud vybízí dále exekutivu, aby zjistila, zda neexistuje nějaký případ "rdoušení" a v takovém případě píše, že by měl zákonodárce sám poplatky zrušit. Nakonec tak ale částečně učinil Ústavní soud sám poté, co asociální Nečasova vláda naopak navýšila poplatek za hospitalizaci na sto korun.

U pacientů, kteří zdravotní péči doopravdy potřebují, jsou poplatky bezdůvodnou překážkou přístupu k této péči. Tato překážka má potom i diskriminační charakter, protože pro některé pacienty se jeví jako nepatrná, ale vždy existuje určitý počet pacientů trvale nebo momentálně neschopných platit.