Pokud by vláda novelu beze změny schválila, musel by se pro každé zdanitelné plnění provedené pomocí virtuálních měn stanovovat základ daně daného produktu na základě zjištění ceny obvyklé. Nemohlo by se tak využívat jednoduchého převodu směnného kurzu virtuální měny na koruny, ale každý prodávající by musel zjistit cenu obvyklou daného produktu a z té vypočítat svoji daňovou povinnost. To by přineslo implementační problémy především prodávajícím využívajícím primárně virtuální měny. Piráti si nechali udělat analýzu této změny a přišli na to, že navrhovaná úprava je pravděpodobně v rozporu s právem EU.

Z analýzy vyplývá, že společný systém DPH uplatňuje určení ceny na základě principu tržního odstupu jen výjimečně. Znění čl. 80 Směrnice umožňuje členským státům pouze za účelem zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem přijmout opatření, aby při dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě, s níž má osoba povinná k dani rodinné nebo jiné úzké osobní vazby, organizační vazby a vlastnické, členské, finanční nebo právní vazby, byla základem daně obvyklá cena. Čl. 80 odst. 1, písm a), b), c) Směrnice stanovuje další kumulativní podmínky pro využití tohoto postupu. Primární podmínkou je, že v transakci není nárok na odpočet daně. Vládní návrh tento aspekt nezohledňuje a je z tohoto důvodu v rozporu se sekundárním právem EU. Jestliže má být základ daně stanoven na úroveň obvyklé ceny, musí se tak činit jen v transakcích, které nejsou na straně dodavatele nebo odběratele s nárokem na odpočet.

Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 19. prosince 2012 ve věci C-549/11, Orfey Balgaria, rozhodl, že jestliže plnění není uskutečněno mezi stranami, mezi kterými existují vazby ve smyslu čl. 80 Směrnice, je nutné čl. 73 a 80 Směrnice vykládat v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu ustanovení, podle kterého je u plnění základem daně obvyklá cena dodaného zboží či poskytnutých služeb, jestliže je protiplnění za dané plnění zcela tvořeno zbožím či službami. K tomu výslovně v bodě [47] SDEU uvádí, že podmínky obsažené v čl. 80 Směrnicí jsou přitom taxativní, takže vnitrostátní právní úprava nemůže na základě tohoto ustanovení stanovit, že základem daně je obvyklá cena plnění i v jiných případech, než jsou případy vyjmenované v tomto ustanovení.

Konstantní judikatura SDEU dále upřednostňuje mezi stranami, které nemají vazby ve smyslu čl. 80 Směrnice, subjektivní hodnotu, nikoli objektivní. Subjektivní hodnota směnného obchodu může být taktéž vyjádřena v penězích v rámci kontraktace. K tomu srov. body [44 a 45] a tam uvedená judikatura v rozhodnutí Orfey Balgaria.