Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové,

přemýšlím, čím zklidnit tady tu zjitřenou atmosféru. Snad jedině že bych ten příspěvek zazpíval, ale to by bylo do rána, to by byla opera. Já se to pokusím trošku zkrátit. Tak normálně.

Stejně jako všichni další poslanci klubu KDU-ČSL budu hlasovat proti důvěře menšinové vlády, která je opřena o podporu KSČM. Není totiž tak důležitá ta forma spolupráce či tolerance. Ostentativně provokující je především to, že v roce, kdy si připomínáme sto let naší republiky a kdekdo včetně mnohých poslanců hnutí ANO se dovolává příkladu První republiky, vstupuje do vytváření naší budoucnosti strana, která se nikdy plně nezřekla principů, které jsou v přímém rozporu s demokratickými ideály, na nichž republika vznikla. Vytvářet menšinovou vládu za situace, kdy existují varianty většinové demokratické vlády, a jistit ji tolerancí od komunistů nepovažuji za úspěch, nýbrž za prohru nebo za neumětelství či dokonce tragédii. Je to podle mého názoru pouhý výsledek umanutosti a sebestřednosti jedinců, kterým jde o sebe více než o celek, více o sebe než o tuto zemi.

Tolerance menšinové vlády silně evokuje období opoziční smlouvy. Vím, že toto odstavování demokracie některým vyhovovalo a vůbec je netrápí, že výsledky této politické nemravnosti neseme a pociťujeme dodnes. Politik má hledat řešení, která jsou dobrá pro tuto zemi a její občany, ne ta, která se mu hodí nebo jsou jednodušší.

Do personálního složení vlády se nebudu podrobněji pouštět. Čekal jsem mnohem víc, zejména po srdceryvných proklamacích o vládě odborníků, a čekal jsem také, že pokud si nepřiznáme, že tu máme poloprezidentský systém, že si premiér svoji vládu u prezidenta dokáže prosadit jako celek, ne po částech. Pokud to tak půjde dál, obávám se, že příští vláda přijde třeba jenom s polovinou ministrů, kteří ale budou muset dočasně řídit dva resorty každý, poněvadž jejich nominované kolegy pan prezident neuzná za vhodné.