Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, předtím než konečně přistoupíme k závěrečnému hlasování o pozměňovacích návrzích k vládnímu návrhu zákona o spotřebitelském úvěru a o zákonu jako celku, dovolte mi krátce reagovat na některá vystoupení, která zde zazněla ve středu, předtím než bylo projednávání tohoto bodu přerušeno.

Já a moje ministerstvo jsme zde byli tento týden opakovaně napadáni za to, že v převážné části poslaneckých pozměňovacích návrhů dáváme negativní stanovisko.

Pan poslanec Šincl si zde stěžoval, že nejsme ochotni podpořit jeho geniální návrhy k pojišťovnictví, pan poslanec Černoch se podivoval, proč se bráníme tomu regulovat RPSN u úvěru, pan poslanec Stanjura říkal, že jsme z nepochopitelných důvodů proti tomu, aby počet zbytečných exekucí se snížil.

Dovolte mi proto nyní opětovně vysvětlit, proč některé pozměňovací návrhy, které jsou načteny u návrhu zákona o spotřebitelském úvěru, považujeme za skutečně nešťastné a škodlivé, a to bez ohledu na to, kdo je jejich autorem.

U pana Černocha u regulací RPSN. Pokud jde o regulaci RPSN, o které zde mluvil poslanec Černoch, mohu pouze zopakovat již mnohokrát řečené. Nejde zde samozřejmě vůbec o to, že by nám nevadilo, že jsou někteří lidé ve spárech lichvářů, kteří požadují úroky a poplatky, které v souhrnu vystřelí RPSN až někam do řádu tisíců procent. A už vůbec to není tak, že bychom přehlíželi zkušenosti z jiných okolních zemí. (V sále je velký hluk, řečník se obrací na předsedu s dotazem, zda má pokračovat.)