Lichva je poskytování půjček za podmínek, které se dramaticky odlišují od obvyklé praxe, zvláště za vysoký úrok, dále s neúměrnými smluvními pokutami při problémech dlužníka, bez možnosti soudní ochrany. Častým průvodním znakem lichvy je fakt, že věřitel nijak nebo pouze symbolicky posuzuje schopnost dlužníka splatit půjčenou sumu.

S lichvou měly a mají značné problémy všechny společnosti od úsvitu lidské civilizace. Očekávat rozuzlení od jednoho zákona je tedy naivní. Navíc, když samotný zákon má pár otazníků.

Lichvu nelze v principu zakázat. Tedy přesněji, zakázat ji samozřejmě lze (v principu je trestným činem), ale... Asi tak stejně, jako nemá smysl přijímat zákon na zákaz příliš silného deště nebo zákon zakazující hazard, alkohol, kouření... Tak jako si déšť prosadí svou, tak lidská povaha nutně živí lichvu i gamblerství. Na většinu drog je v naší společnosti uvalena prohibice, jejich výroba a prodej jsou trestné, v podstatě i držení je trestné. A funguje to? Nikoliv. Jen se živí obrovská kriminální činnost a nezdaněná ekonomika.

Tedy lichvu nelze „zakázat“ ve smyslu vymýtit. Co ale lze udělat, to je přiměřená (tvrdá) regulace bránící excesivnímu jednání. Tu měl přinést právě zákon o spotřebitelském úvěru. Nepřinese, nebo spíše ji nepřinese dostatečně důsledně.

Podle nového předpisu musí mít všichni poskytovatelé úvěrů licenci a podléhají kontrole České národní banky. To je v principu v pořádku a správně. V podstatě se tak dostávají do regulatorního rámce všichni, kdo toto podnikání (půjčování peněz, což není nutně lichva - samozřejmě) chtějí provozovat „ve velkém“ a přitom nejde o banky. Tedy ti, kdo chtějí mít reklamu, obsluhovat nové klienty, získávat větší prostor na trhu. Nikdy ale pod regulaci nedostaneme konkrétní jednotlivce (skutečné) lichváře, kteří svůj kšeft rozvíjejí ve svém okolí, ve své čtvrti. Tedy takovou lichvu, která se neopírá o smlouvy a klasické právo, ale která zavádí právo svoje vlastní. V tomto směru přináší zákon jednu výhodu – postupuje dále v kriminalizaci takového „podnikání“ bez ohlášení či povolení. Což alespoň na první pohled dobré. Ve skutečnosti to má také řadu problémů.