Dobré už odpoledne. Já si dovolím reagovat, protože ve faktických poznámkách se zdaleka nedá říct tolik věcí v souvislostech, proto jsem čekal od už minulého pátku, abych tenhle prostor dostal.

Možná na úvod ještě svého vystoupení řeknu s politováním, před asi dvaceti minutami nás tady jedna kolegyně z hnutí ANO školila, že tady nejsou poslanci koalice, kteří jsou za tím návrhem, kteří absolvovali opravdu dlouhé hodiny jednání. Ale když teď počítám v rychlosti, tak je tady asi 15 nebo 16 poslankyň a poslanců za hnutí ANO. Tak možná je potřeba to také si vzít jako k srdci, když ta kritika zaznívá. A já chápu, a to znovu říkám, že já jsem u této kritiky opatrný, protože sám také vím, že často člověk jednání Sněmovny může sledovat ze své kanceláře nebo případně tady z prostor v předsálí a slyší to, co tady ten, kdo stojí u pultíku, zrovna říká.

A teď si dovolím reagovat na to, co tady zaznívalo v předchozích vystoupeních. Bylo tady zmiňováno to, jak tato reforma vlastně reaguje na situaci s demografií. Hodně to tady akcentovali kolegové z SPD, ale i někteří kolegyně, kolegové z hnutí ANO. Tato reforma je naprosto průlomová v tom, že poprvé historicky, a teď tady děkuji i za poznámku, že před sto lety 16. září 2024 (1924?) tady bylo projednávání, závěrečné projednávání prvního, ne nějakého, ale klíčového prvního zákona o sociálním zabezpečení, který byl nakonec ve finálním hlasování schválen 30. října 1924 a jeho účinnost rozeběhla od 1. července 1926 - v době první republiky. A byl to průlomový zákon i ve světovém srovnání. Ano, Bismark tady zavedl nějaké principy. Ale ten zákon to opravdu aplikoval do systému, který v zásadě celých těch sto let přetrvává s těmi principy, které tehdy byly těmi, kdo to tady přijímali a projednávali. Ta debata, kdy jsem se díval do historických pramenů, nebyla vůbec jednoduchá. Příprava toho zákona trvala zhruba tři roky z pohledu nějaké shody a následný rozjezd implementace byl vlastně ty necelé dva roky. Ale teď zpátky do přítomnosti.