Dámy a pánové,

dovolte mi naposledy uvést návrh zákona o kompenzačním bonusu, velmi stručně, protože věřím, že parametry si všichni pamatujete. Jeho cílem je v nynějším nouzovém stavu podpořit osoby samostatně výdělečně činné, společníky malých eseróček a osoby pracující na základě dohod o práci konané mimo pracovní poměr, na jejichž činnost bezprostředně a podstatným způsobem dopadly zákazy a omezení přijaté státem v rámci reakce na současnou epidemiologickou situaci.

Vzhledem k tomu, že na potřebnosti tohoto zákona panovala všeobecná shoda na půdě obou komor Parlamentu a již jsem jej zde podrobně představovala, zaměřím se nyní pouze na klíčový pozměňovací návrh, který byl přijat Senátem a se kterým nesouhlasím. (Hluk v sále.) V souvislosti s kompenzačním bonusem na půdě této Sněmovny mnohokrát zazněla fráze "kdo rychle dává, dvakrát dává". O to víc mě mrzí, že se legislativní proces přijetí tohoto zákona díky intervenci Senátu, týkající se především tématu, který s kompenzačním bonusem souvisí jen nepřímo a který bylo možné vyřešit nezávisle na navrhovaném zákoně, zdržel o několik týdnů. (Hluk v sále.)

Senát ve svém pozměňovacím návrhu především navrhuje poskytnout krajům příspěvek ve výši 300 korun na obyvatele, který by sloužil jako kompenzace dopadů do krajských rozpočtů nejen nyní navrhovaného zákona, ale také...

kompenzačního bonusu, který byl podnikatelům poskytnut na jaře. Kompenzační bonus je jako každý jiný daňový bonus, například bonus na dítě, podle zákona o dani z příjmů vratkou z příjmové strany veřejných rozpočtů a jako takový dopadá i na rozpočty samospráv. Vysvětlovala jsem na půdě Sněmovny i Senátu několikrát, že to prostě nešlo jinak udělat, pokud kompenzační bonus měla vyplácet finanční správa a měl být u těch, kteří na něj čekají, a věřte, že i teď mám zaplavenu schránku desítkami žádostí, kdy už bude kompenzační bonus. Pokud to mělo být rychle, do dvou, do tří dnů, tak to prostě nešlo jinak udělat.