Skladba zastoupených stran i lidí je divná. Až na výjimky tam jsou divní lidé. Buď je vůbec neznáte a nic o nich nevíte, nebo často razantně vystupují proti českým národním zájmům. Zdá se, že se Senát stal platformou pro politické ukájení některých politiků, kteří by kdekoliv jinde neměli šanci uspět. V Senátu exhibují a vytvářejí si docela slušné nástupiště pro další politický růst, třeba na funkci prezidenta.

Těch věcí k nepochopení je celá řada. Snad nejnepochopitelnější je, že předseda Senátu Parlamentu České republiky je druhým  nejvýznamnějším ústavním činitelem v zemi. Prezident republiky jako nejvýznamnější ústavní činitel získal v poslední přímé volbě celkem 2 853 390 hlasů, zatímco předseda Senátu M. Vystrčil získal pouhopouhých 8 144 hlasů a přitom je druhým nejvýznamnějším ústavním činitelem. Vidíte tento obrovský nepoměr? M. Vystrčil získal jednu třistapadesátinu toho, co M. Zeman, neboli volilo ho třistapadesátkrát méně voličů než M. Zemana.  A o povinnostech těchto dvou ústavních činitelů ani nemluvím. Senát nemá prakticky žádnou odpovědnost. První volby do Senátu proběhly v roce 1996 a bylo to spíše odkladiště nepotřebných politiků, kterých v té době bylo až až. Ti dostali nádherné budovy Valdštejnského paláce, auta, ochranku, platy a další a další benefity. A Senát začal žít vlastním životem. A žije jím až dosud. A dobře.

Před pár lety současný prezident M. Zeman hovořil o tom, že Senát je třeba zrušit a začít třeba tím, že se nechá vyhladovět. Tím myslel, že mu vláda bude krátit příjmy ze státního rozpočtu a on potom sám zanikne. Zatím k tomu nedošlo a Senát bobtná, senátoři žijí rozmařilým životem, cestují kolem světa za účelem získání zkušeností nejenom v Evropě, Americe a Africe, ale cestují třeba i na Filipíny, do Mongolska, Brazílie, do Austrálie atd.