Okamura (SPD): Tzv. Istanbulská úmluva nesmí být v ČR nikdy ratifikována

V posledních dnech se opět mluví o tom, že chce vláda Andreje Babiše, tedy koalice hnutí ANO, ČSSD a KSČM, odsouhlasit tzv. Istanbulskou úmluvu. Hnutí SPD je proti přijetí této úmluvy. Veškeré nepřijatelné činy a aktivity včetně týrání žen, vůči kterým chce tato Úmluva údajně bojovat, jsou v českém právním řádu již dávno trestné a stíhatelné. A ostatní ideologické nesmysly v úmluvě diktované ze zahraničí nepotřebujeme. Úmluvu již odmítlo ratifikovat Maďarsko i Slovensko. Odmítnout se ji chystá i Polsko. Naopak česká vláda ji přesně v duchu bruselského neomarxismu prosazuje. Pojďme se tedy na Istanbulskou úmluvu podívat podrobněji, abychom všichni věděli, v čem je problém.

Istanbulská úmluva, která se maskuje pod líbivým názvem, že je o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, je mezinárodní smlouvou Rady Evropy, což znamená, že jde jednoznačně a nezpochybnitelně o závazný dokument mezinárodního práva – vynutitelný a vymahatelný Evropským soudem pro lidská práva. Všichni politici a aktivisté, kteří v této souvislosti hovoří o jakési bájné nezávaznosti této úmluvy, buď absolutně nevědí, o čem hovoří (což je krajně nepravděpodobné) – anebo bohapustě lžou. Jde skutečně o dalekosáhlou a závaznou nadnárodní právní regulaci.
Z hlediska České republiky jde o nepotřebný dokument, který by znamenal nevratný přenos dalších národních kompetencí na mezinárodní, mezivládní, nadstátní a nestátní orgány, zejména v trestní a justiční oblasti, ale i další zásahy do výsostných záležitostí národního státu. Tento dokument přináší také nebezpečí dalších masivních finančních (a jiných) sankcí pro Českou republiku, české občany a české instituce. Navíc přiznává rozsáhlé kompetence nadnárodním kontrolním orgánům, jejichž představitelé by nepodléhali české jurisdikci.
Veškeré nepřijatelné činy a aktivity, vůči kterým chce tato Úmluva údajně bojovat, jsou v českém právním řádu již dávno trestné a stíhatelné.
Proklamovaný cíl Úmluvy, tzn. boj proti násilí vůči ženám, je zde pláštěm pro zakrytí jejího skutečného záměru a cíle, kterým je nepochybně snaha o povýšení umělé ideologie tzv. genderismu na úroveň vymahatelného univerzálního lidského práva, na což má dohlížet nově zřízený, mocný a nedotknutelný nadnárodní kontrolní orgán GREVIO – což bude vyšetřovatel, žalobce, soudce a kat v jednom.
To je záměr a cíl, řekněme, krátkodobý a viditelný. Tím dlouhodobým – a ještě mnohem nebezpečnějším – cílem je snaha o postupný rozklad staletých základů a hodnot západní křesťanské společnosti, založené zejména na tradiční rodině coby jejím klíčovém pilíři – a na svobodě lidského myšlení, přesvědčení a víry, která je obdobnými dokumenty a mechanismy taktéž zásadně podkopávána.
Dalším doprovodným (a nepřijatelným) jevem těchto procesů má být zavedení masivní kontroly naší národní legislativy včetně možnosti nařizování jejích úprav a změn – jako by nestačilo, že toto jsme nuceni prakticky dnes a denně zažívat už 15 let ze strany orgánů Evropské unie.
Úmluva zavádí povinnost smluvních stran vytvořit a financovat všemi vrstvami společnosti prostupující komplexní „genderistickou“ kampaň (indoktrinaci), kterou by prováděly politické neziskové organizace – velmi často se zahraničním napojením. Požadavky na zavádění tzv. pozitivní diskriminace na základě pohlaví ("genderu") a rozsáhlé finanční náklady případného uvádění Úmluvy v život jsou už pak jen dalšími třešněmi na tomto otráveném dortu.
Úmluva přináší povinnost proškolení tisíců státních zaměstnanců včetně povinnosti vytvořit a provozovat nákladné tzv. integrační programy – které by, pochopitelně, taktéž realizovaly tzv. neziskové a nevládní organizace - financované ovšem z veřejných rozpočtů. Tlak na zapojení mezinárodního i domácího a politického neziskového sektoru je ostatně už prakticky nezbytnou a nedílnou součástí veškerých mezinárodních dokumentů obdobného typu.
Úmluva by tudíž přinesla ohromný nárůst další všeprostupující regulace, administrativy a byrokracie – a vytvořila by nové agendy a nové orgány, které by ovšem nebyly pod právní ani demokratickou a politickou kontrolou českého státu, českých institucí a potažmo tedy ani českých občanů.
Istanbulská úmluva znamená i riziko mezinárodní ingerence do oblasti péče o dítě včetně svěřování dětí do péče. A zakládá také nepřijatelné výjimky v oblasti azylového práva a azylového řízení. Tady to je potřeba zdůraznit, jelikož se jedná o podporu migrace.
Signatářem Úmluvy je i Evropská unie jako celek – takže je zde pro Českou republiku i docela reálné riziko dalšího přenosu a překryvu agend a vymáhání závazků, a to v neprospěch naší republiky.
Istanbulská úmluva znamená ovšem především razantní průlom do českého právního systému a společenských tradic. Zejména pak v podobě tlaku na oslabení prostředků a nástrojů důkazní praxe a v rozšíření počtu trestných činů, kde může být sankcí odebrání rodičovských práv, což představuje přímý útok na tradiční rodinu. Dokument by tak i vnesl nejistotu a nebezpečný chaos do uplatňování a vymáhání práva jako takového. Nemá totiž ambici trestní právo korigovat, nýbrž násilně zasahovat do právního řádu a společnosti a měnit je.
Úmluva dále vnáší do českého právního systému, kde má panovat rovnost subjektů práva, povinnost napříště zohledňovat ve všech ohledech genderové hledisko resp. aplikovat nepokrytou nenávist k mužům a chlapcům.
Dokument taktéž svou dikcí a obsahem podněcuje a povzbuzuje šíření atmosféry udavačství a strachu.
Úmluva jednoznačně směřuje k prolomení lékařské a advokátní mlčenlivosti, což hraničí až s porušením ústavnosti. Mimo jiné i tím, že ve svých důsledcích a dopadech ohrožuje ústavní právo na svobodu svědomí, vyznání a přesvědčení.
Úmluva přináší tlak na změnu tradičních kulturních a sociálních vzorců, sociální inženýrství a snaha o vymýcení národních a společenských tradic. Je i v rozporu s křesťanskou věroukou, která je jedním ze základů naší civilizace. Mohla by představovat i reálné riziko mezináboženského konfliktu, zejména ve vztahu k islámu.
Úmluva požaduje a de facto nařizuje silnou státní ingerenci do vzdělávacích osnov a vzdělávacího systému v duchu ideologie genderismu.

Tzv. Istanbulská úmluva nesmí být v České republice nikdy ratifikována - důvodů pro to je mnoho, některé byly naznačeny výše, jejich úplný výčet by však byl ještě mnohem obsáhlejší.

Hnutí SPD brání normální svět pro normální lidi bez genderových a sluníčkářských neomarxistických šíleností. Braňte ho prosím spolu s námi. Potvrzuje se bohužel, že premiér Andrej Babiš a jeho vláda prosazují šílenou bruselskou agendu. Hnutí SPD naprosto odmítá genderovou ideologii, která tvrdí, že pohlaví je konstrukt a která staví muže a ženy do konfliktu proti sobě. Istanbulská úmluva tvrdí, že VŠICHNI muži ze své definice diskriminují a utlačují ženy! Tato úmluva naprosto rozvrátí náš právní řád a svobodnou společnost. A vítám, že v důsledku vládního nařízení je na maďarských univerzitách zakázáno nabízet studijní směry zaměřené na genderovou ideologii, která rozvrací společnost.