Vážené dámy a pánové. Odvolací Krajský soud v Hradci Králové potvrdil restituční nárok německé rodiny Walderode na vydání bývalého panství na Turnovsku. Rodina se majetku domáhá od roku 1992. Soud fakticky porušil a ignoroval poválečné dekrety prezidenta Beneše, podle kterých byl zabaven majetek sudetských Němců. Dovolte mi v této souvislosti navrhnout mimořádný bod s názvem Otázka restitučního nároku německé rodiny Walderode.
Vdova po pracovníku nacistické tajné služby Karlovi Fours Walderode restituovala majetky podle takzvaného holokaustového zákona 2012/2000, který umožňuje v některých specifických případech restituce i před rokem 1948, a to zejména v období 1938 až 1945. Cílem a účelem tohoto zákona bylo umožnit navrácení majetku obětem nacismu, kterým byly majetky zabaveny už před rokem 1948 a na které se nevztahoval restituční zákon, podle kterého se restituovaly majetky zabavené po roce 1948.
Pravomocný rozsudek krajského soudu je pozoruhodný tím, že uznal restituční nároky vdově po člověku, který byl členem Henleinovy sudetoněmecké partaje, který se za války spolu s celou svou rodinou dobrovolně vzdal československého občanství a přijal občanství nacistického Německa.
Je třeba říct, a to hodně nahlas, že do dnešní doby nebyl vydán majetek všem obětem, a to většinou židovským obětem nacismu. Do znění takzvaného holokaustového zákona bylo zapracováno několik ustanovení, na nichž mnoho soudů postavilo odůvodnění pro nevyhovění nároku židovských občanů, například podmínka přechodu věci do vlastnictví státu, poukaz na schválený privatizační projekt a tak dále. Obecnou podmínkou pak i nadále zůstávalo české občanství žadatele, což vyloučilo mnoho zahraničních nároků, a majetky byly v mnoha případech privatizovány.
Dámy a pánové, jakkoliv jde o mnoho peněz, zřejmě o tři miliardy korun, tak hodnota tohoto majetku vrácená henleinovcům není to nejdůležitější. Bizarní a děsivé jsou jiné dvě věci. V prvé řadě to, že zatímco jsme nedokázali, a zřejmě nechtěli, vrátit veškerý majetek ukradený nacisty židům, tak na druhé straně soudy v Semilech a Hradci Králové nevidí problém s vracením majetku nacistickým kolaborantům, a to dokonce podle zákona, který má vracet majetek obětem nacismu. Druhý problém, který nám tu teď nastal, je ten, že se tu vytvořil precedens, podle kterého bude moci žádat o majetek každý sudetský Němec, kterému byl nějaký majetek zabaven.
Žádám, abychom zařadili jako mimořádný bod programu debatu, jak systémově zabezpečit neprolomitelnost dekretů prezidenta Beneše.
Jako jedno řešení se nabízí novelizace zmíněného holokaustového zákona 2012/2000, a to v tom smyslu, že není možné, aby o majetek žádaly osoby či dědicové osob, které měly během války německé občanství. Na širší debatu je také naprosté selhání soudců v Semilech a v Hradci Králové, kteří ignorovali zcela zásadní fakta a to, že restituent měl za války říšské občanství, a tudíž jeho majetek byl zcela po právu po válce zabaven. Zabavení německého majetku umožnily už poválečné dohody spojenců a takzvané Benešovy dekrety je pouze aplikovaly na našem území.
Soud přijal jako argument pro restituci to, že Walderodemu bylo v roce 1947 znovu uděleno československé státní občanství. Ignoroval ovšem fakt, že udělené státní občanství nijak nezakládalo jakýkoliv nárok na vrácení majetku zabaveného podle Benešových dekretů. A soud ignoroval fakt, že si samozřejmě Walderode v roce 1947 o vrácení majetku ani nepožádal, protože na něj samozřejmě neměl žádný nárok.
Netuším, proč oba soudci rozhodli navzdory zákonům, navzdory logice i navzdory prosté lidské spravedlnosti a proti všem dobrým mravům. Byl to záměr, hloupost, neschopnost, anebo snad nějaká korupce? V každém případě bychom měli žádat paní ministryni spravedlnosti, aby kauzu nechala přešetřit a s výsledkem nás tady seznámila.
Dámy a pánové, jedná se o velmi vážnou věc a je skutečně bizarní, že na jedné straně dáváme miliardy nacistickým kolaborantům a na straně druhé blokujeme restituce majetku židovských obětí nacismu. A my sami, tedy český stát, o vrácení majetku, který nám nacistické Německo ukradlo nebo zničilo, odmítáme současné Německo požádat. Mám na mysli takzvané reparace. Němci, jak vidíme, takový ostych nemají. A já bych byl rád, abychom se i my hlásili o svůj majetek. Tím spíše, že my jsme byli obětí Německa a náš nárok je skutečně spravedlivý. Němci, kteří za naše peníze budovali po desetiletí svou prosperitu, nám skutečně dluží, a to řádově 10 až 15 tisíc miliard v rámci reparací.
Pakliže bude náš návrh mimořádného bodu s názvem Otázka restitučního nároku německé rodiny Walderode odsouhlasen, tak mi dovolte navrhnout usnesení, o kterém bychom rádi hlasovali - je to návrh SPD - pakliže by náš návrh bodu v hlasování Sněmovny prošel. Byla by to jedna věta: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje zpochybnění platnosti Benešových dekretů a případnou restituci majetku zrádců a kolaborantů zabaveného na základě těchto dekretů za přímé ohrožení suverenity a bezpečnosti České republiky."
Děkuji za pozornost.
Tomio Okamura
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
