Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych doporučil ne s tužkou, ale s kalkulačkou. To je pro kolegu Dolejše, prostřednictvím pana předsedajícího. Jinak jsem pochopil, že tady je soutěž o tom, kdo zná lépe díla Milana Kundery, mého rodáka a přítele. A tak já bych doporučil také jednu, je z roku 1965, kdy jsem se narodil a jmenuje se Monology.

Je to sbírečka básní, doporučuji si přečíst. Ten název vystihuje to, co se děje v Poslanecké sněmovně. Máme jasně rozdělenou koalici, opozici, stranu, která podporuje vládní koalici a každý z nás si vede monolog a i podle účasti v sále je jasné, že každý ví už dopředu, jakým způsobem bude hlasovat. Padá zde mnoho myšlenek. Já pouze zmíním dvě, jedna politická, jedna technická, které zazněly.

Jedna politická, která se dotýká, jakým způsobem funguje levice, jakým způsobem funguje pravice. To je takzvané rozdávání z cizího, jak to tady již padlo od kolegy Dolejše, prostřednictvím pana předsedajícího.

Tady chci upozornit, že to tak prostě není, že to jsou pouze fráze a nějaké nadpisy pro novináře. Levice prostě přerozděluje, pokud má tu možnost, daně, to znamená, finanční prostředky jakéhokoliv rozpočtu, ať na úrovni státu, krajů či obcí, to znamená municipalit, způsobem, kdy se snaží pomáhat těm nejchudším, těm nemovitým, těm, kteří mají nějaký hendikep. Prostě těm nejslabším. Ale nejenom jim, ale na ně klade důraz. To je potřeba si uvědomit a to je ten rozdíl mezi tou levicí a pravicí z toho vašeho pohledu, když říkáte, že levice rozhazuje.

Potom ta technická, ohledně mandatorních výdajů. Jasně, nemusíme mít tak velké mandatorní výdaje, pak nezvyšujme důchody seniorům, ale v ten moment se dostáváme do pozice, že budeme žít o dvacet let zpátky. Oproti Západu se propadneme o čtyřicet, padesát let zpátky. Je potřeba si uvědomit, že průměrný důchod v České republice je nějakých 13 300.