Úřady práce evidují 541 364 nezaměstnaných.  Více než půl milionu nezaměstnaných příliš povzbudivý údaj není, ale skutečnost je ještě horší. K oficiálním statistikám Úřadu práce musíme připočíst ještě zhruba 200 000 – 250 000 lidí pohybujících se na hranici důchodového věku, kteří by chtěli pracovat, ale na pracovním trhu pro ně není místo. Dále 50 000 – 60 000 matek, které jsou kvůli nedostatku míst v mateřských školách na nucené mateřské dovolené, a nakonec ještě více než 200 000 nezaměstnaných v produktivním věku, kteří nejsou evidováni na Úřadu práce. Součtem těchto položek dojdeme k tomu, že v ČR je kolem jednoho milionu nezaměstnaných.

Červencové statistiky navíc ukazují, že ani v sezoně není dostatek nových pracovních míst a poněkud zmírňují optimismus nedávných jásavých výroků českých analytiků o rostoucím průmyslu a stavebnictví.

Je třeba si uvědomit, že v dalších měsících je nutné počítat spíše s rostoucí nezaměstnaností, a to i díky odvetným krokům Ruska, které zakázalo dovážet do země potraviny ze zemí, které se připojily k protiruským sankcím. Za mlčení českých médií německá ekonomika, i v důsledku ruských opatření, snižuje tempo svého růstu. Jelikož je česká ekonomika na tu německou napojena pupeční šňůrou, nemůžeme očekávat, že se zpomalení německého růstu na české ekonomice neprojeví.

Česká vláda by se měla přestat schovávat za prázdná hesla a začít skutečně aktivně bojovat s nezaměstnaností.  Vidím zde čtyři cesty, jak snižovat současnou vysokou nezaměstnanost, první jsou investiční pobídky pro větší a velké investory, druhou je podpora místní výroby (nejen) pro místní spotřebu, třetí jsou, podle vzoru západní Evropy, sociální podniky, a za čtvrté je nutné podpořit stavebnictví, a to velkými zakázkami státu, krajů i obcí.

Jiří Paroubek, expremiér a předseda strany LEV 21