Sobotka se Zaorálkem a Marksovou Tominovou vstoupili do ilegality a není po nich vidu ani slechu, což je možná to nejmoudřejší, co mohli udělat. Naopak Jan Hamáček se snaží jít věcem v ústrety. Už krátce po volbách tvrdil, že „ví jak na to“, tedy rozuměj, že ví, jak sociální demokracii dostat opět na politické výsluní. No a teď říká, že by se tedy obětoval a kandidoval na předsedu ČSSD, neboť chce stranu „postavit na nohy“. Otázka zní, proč jen to ty čtyři roky, po které byl členem Sobotkova vedení, proboha, nedělal.

Jak jsem slyšel, tak v zákulisí spřádá plány se svým guru J. Tvrdíkem. A tyto plány směřují k obsazení ministerstva zahraničních věcí, tedy po vstupu do vlády A.Babiše, jeho osobou. Jinak řečeno, Jan Hamáček se chce změnit na největšího českého cestovatele. Ministr zahraničí musí samozřejmě nejméně polovinu času, kterým disponuje, strávit na cestách a na různých konferencích v zahraničí i doma, a k tomu má úřad, kde se tu a tam musí také objevit a uřadovat. J. Hamáček má prostě představu o tom, že funkce předsedy ČSSD je něco jako hezká sinekura, zvládnutelná ve vedlejším pracovním poměru. Ale předseda ČSSD musí být vidět hlavně na té vnitropolitické šachovnici. V New Yorku nebo v Bruselu, tam těch voličů pro ČSSD moc nenalapá.

Strana, má li dojít k její resuscitaci, musí mít ve svém čele nejen nové lidi, tedy alespoň takové, kteří nebyli spjati se Sobotkovým ne establishmentem, ale musí mít také lidi, kteří se boudou plně věnovat vnitřní politice a zájmům lidí.