Pekarová Adamová (TOP 09): Legislativa pracovní flexibilitu nejen nepodporuje, ale spíš jí brání

Vážené dámy, vážení pánové,

když jsem tento týden žádala o předřazení tohoto bodu, nenapadlo by mě, že na něj přijde řada přirozeně a jsem za to samozřejmě ráda, protože je to materie, kterou se snažíme tady společně s kolegy už několik měsíců dostat konečně na program. Tak nakonec všechno zlé pro něco dobré a ty prázdné lavice za námi pomohly tomu, že se dostává na bod, který se týká mého oblíbeného tématu, a totiž zkrácených pracovních úvazků.

Vaši pozornost bych tedy ráda upřela k tomuto sněmovnímu tisku, tedy k poslanecké novele zákona číslo 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o společný návrh, který jsme předložili společně s kolegy ještě ze dvou dalších stran, resp. hnutí, a totiž z KDU-ČSL a STAN, který vypouští ze zákona ustanovení o minimálním vyměřovacím základu u zaměstnanců a na něj navazující ustanovení. Vyměřovací základ by tedy činil skutečně dosažený příjem a zaměstnavatel by nebyl povinen odvádět za zaměstnance s vyměřovacím základem, který je nižší než dosavadní, tzv. minimální vyměřovací základ, rozdíl pojistného. Stanovení minimálního vyměřovacího základu v současné době demotivuje jak zaměstnance, tak především zaměstnavatele.

Jak tedy zaměstnance, tak zaměstnavatele demotivuje k uzavírání pracovních poměrů na zkrácený úvazek a vede k obcházení povinnosti hradit doplatek do minimálního vyměřovacího základu prostřednictvím sjednávání dohod o provedení práce. Podle posledních dat Eurostatu je Česká republika v zaměstnávání na částečné úvazky až na 25. místě mezi zeměmi Evropské unie. Stejně nebo hůře si v tomto žebříčku vedou už jenom Chorvatsko, Bulharsko a Maďarsko. Podíl pracovníků ve věkové skupině mezi 20 až 64 lety zaměstnaných na tento typ úvazku je v České republice pouhých 5,6 %. Zkrácený úvazek má v současné době zhruba desetina žen a něco málo přes 2 % mužů. Na úplně opačném pólu v tomto žebříčku se nacházejí země, jako je Nizozemsko, kde tuto formu úvazku využívá dokonce 76 % žen a 26 % mužů. V sousedním Německu nebo i Rakousku jsou to polovina žen a každý desátý muž. V Evropské unii je to v průměru tedy bezmála třetina žen a 9 % mužů. Srovnejme to s těmi 10 %, resp. 2 % u nás. Na situaci, kdy nynější legislativa flexibilitu nejen nepodporuje, ale spíš jí brání, dlouho poukazují také třeba Hospodářská komora a další zaměstnavatelské a jiné svazy.

Dle našeho názoru je jedním z důvodů nedostatečná motivace zaměstnavatelů a zaměstnanců samotných k tomu, aby vstupovali do pracovněprávních vztahů na tento typ úvazku. Minimální výše povinných odvodů na zdravotní pojištění je totiž stejně vysoká pro zaměstnance na plný i na částečný úvazek. U zaměstnanců na zkrácený úvazek, jejichž vyměřovací základ je nižší než minimální vyměřovací základ, platí povinnost doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. To způsobuje finanční zátěž na straně zaměstnanců, a také administrativní zátěž na straně zaměstnavatelů. Tím dosavadní znění zákona fakticky odrazuje obě strany trhu práce od uzavírání pracovněprávních poměrů tohoto typu.

V této souvislosti mohu připomenout také skutečnost, že Česká republika je pravidelně kárána ze strany mezinárodních expertů, organizací a dalších za právě příliš vysoké zdanění práce, respektive vysoké zatížení odvody nízkých mezd. Platba zdravotního pojistného má na tom největší podíl. Navrhovaná novelizace proto ze zákona vypouští, jak už bylo v úvodu zmíněno, ustanovení o minimálním vyměřovacím základu u zaměstnanců a na něj navazující ustanovení. U osob samostatně výdělečně činných minimální vyměřovací základ ponecháváme. Nově tedy bude vyměřovací základ vždy činit skutečně dosažený příjem a zaměstnavatel nebude povinen odvádět za zaměstnance s vyměřovacím základem, který je nižší, než dosavadní takzvaný minimální vyměřovací základ, rozdíl pojistného.

Účelem a smyslem navrhované právní úpravy je odstranit znevýhodnění zkrácených úvazků a umožnit tak především skupinám osob, které jsou určitým způsobem limitované, možnosti vykonávat práci na plný úvazek a dosahovat příjmu, který by přesáhl minimální mzdu využitím zkrácených úvazků. Mezi tyto osoby patří zejména rodiče navracející se do pracovního procesu po mateřské nebo rodičovské dovolené, kteří se do značné míry vedle práce věnují samozřejmě stále péči o děti, ale i celá řada dalších skupin.

Pojistné bude u zaměstnanců nově, pokud schválíme tuto novelu, činit částku vypočtenou ze skutečně dosažených příjmů. Odstraní to znevýhodnění na práce na tento typ úvazku v oblasti zdravotního pojištění. Minimálním vyměřovacím základem u zaměstnanců je stanovená minimální mzda. V posledních letech docházelo pravidelně k jejímu zvyšování, naposledy od 1. ledna tohoto roku došlo opět k jejímu zvýšení, a to tedy na částku 14.600 korun. Navrhovaná změna se proto týká všech těch, jejichž skutečný výdělek na zkrácený úvazek činí částku 14.600 a nižší. Současná právní úprava v praxi často vede ke sjednávání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nejčastěji tedy dohody o provedení práce, z níž pojistné na veřejné zdravotní pojištění není odváděno žádné. Z toho vyplývá, že ustanovení o minimálním vyměřovacím základu se tím stalo prakticky neefektivní a zbytečné. Ve svém důsledku poškozuje zaměstnance jako slabší stranu pracovněprávního vztahu, jehož pracovněprávní ochrana v případě pracovního poměru je jednoznačně vyšší než v případě dohody o provedení práce.

V závěru chci dodat, že vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko, ve kterém konstatovala, že je cíl předloženého návrhu zákona v souladu s vládní strategií pro rovnost žen a mužů v České republice, i s její koncepcí rodinné politiky. Dovolím si dodat, že co se týče nákladů, které jsou v tomto případě určitě poměrně zanedbatelné, tak se bavíme o tom, že mnohem více lidí, kteří by rádi pracovali, ale neumožňuje jim to celá řada okolností jinak, než jenom na několik hodin třeba týdně, tak nebude muset pracovat v těch formách dohod o provedení činnosti a tak dále, protože to je často pro ně jediná dnešní možná alternativa. A vyplatí se jim jít na klasickou pracovní smlouvu. A byť tedy v tu chvíli bude ten příjem státního rozpočtu, respektive zdravotních pojišťoven, za ně nižší, než je teď, pokud zanecháme ten současný stav, tak ale je vlastně plusový oproti tomu, když na dohodách neplatí vůbec žádné pojistné. Takže v tomto směru ten úhel pohledu je potřeba zohlednit.

Zároveň je potřeba říci, že toto je ten skutečný důvod, proč tato forma pracovního úvazku je u nás tak málo využívaná, byť samozřejmě se najdou ještě celé řady dalších aspektů, ať už jsou to z oblasti řízení těchto lidí, kteří pracují na zkrácené formy, nebo obecné atraktivity těchto úvazků z hlediska právě výše mezd, kterých dosahují. Ale věřím tomu, že tady tato změna může velice pomoci celé řadě lidí, kteří by rádi pracovali, jenom prostě nemohou naplno.

Děkuji vám za pozornost a předem i za podporu tohoto potřebného návrhu. Děkuji.