Ke Dni Země to bude trošku agitka, takže vás varuju předem. Dochází mi totiž trpělivost. Moje děti vyrazily do školy vybavené rukavicemi a pytli na sbírání odpadků. Což je skvělé, podporuju to. Z hlediska environmentální výchovy to dává jednoznačně smysl: dostupnost (zapojit se může každý), osobní zodpovědnost (dopady jsou vidět i na úrovni jednotlivce), měřitelný výsledek (uklizenější prostředí).

Taky ráda uklízím odpadky. Zhoršující se stav naší planety to ale fakt nevyřeší. Nejde ani tak o planetu, jako o nás. Planeta si bez lidí vždycky nějak poradí, obráceně to jaksi nevyjde. Ve skutečnosti by se tak den měl jmenovat „Den přežití lidstva“. Myšlenka, že „ekologický způsob života si nemůžeme dovolit, protože bychom nebyli konkurenceschopní“, je jedna z nejrozšířenějších a zároveň nejabsurdnějších věcí, se kterými jsem se kdy setkala.