Každá demokracie umožňuje svobodné volby. Může v nich vyhrát kdokoliv, třeba i demagog, oligarcha, populista nebo i diktátor.

Ne každá demokracie však umožňuje, aby pak příště vyhrál někdo jiný.

Vítěz se někdy zakope na dobytých pozicích, ovládne justici a média, nahromadí bohatství a nikdo už ho z mocenských pozic nedostane. Nemusíme jít hned k drastickým příkladům do Německa začátku 30. let minulého století. Stačí se podívat do nedávno ještě sousedního Maďarska.

Nám jde o demokracii, která se před „vítězi rádoby jednou provždy“ dokáže ubránit. Říká se jí demokracie liberální, v krajním případě i demokracie bojující. Chrání svobody nejen vítěze voleb, ale i poražených ve volbách, aby příště mohli vyhrát oni - dnes poražení. To dokáže zaručit jen právní stát.

Vláda práva, co že to je?