Každá demokracie umožňuje svobodné volby. Může v nich vyhrát kdokoliv, třeba i demagog, oligarcha, populista nebo i diktátor.
Ne každá demokracie však umožňuje, aby pak příště vyhrál někdo jiný.
Vítěz se někdy zakope na dobytých pozicích, ovládne justici a média, nahromadí bohatství a nikdo už ho z mocenských pozic nedostane. Nemusíme jít hned k drastickým příkladům do Německa začátku 30. let minulého století. Stačí se podívat do nedávno ještě sousedního Maďarska.
Nám jde o demokracii, která se před „vítězi rádoby jednou provždy“ dokáže ubránit. Říká se jí demokracie liberální, v krajním případě i demokracie bojující. Chrání svobody nejen vítěze voleb, ale i poražených ve volbách, aby příště mohli vyhrát oni - dnes poražení. To dokáže zaručit jen právní stát.
Vláda práva, co že to je?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
