Především je třeba říci, že jednání žádné konkrétní výstupy v podobě jednoznačných právních norem a opatření, jak konkrétně se budou regulovat drasticky stoupající ceny elektřiny nepřineslo. Z jeho závěrů se dá pouze vypozorovat náznak vůle k zastropování cen tím způsobem, že se na celounijní úrovni specifickým způsobem zdaní výrobci elektřiny a obchodníci s ní.

Evropský cenový strop a unijní přerozdělování

Konkrétní faktická, právní a procesní podoba tohoto kroku však vůbec ne í na stole. A opět naprosto absentují konkrétní údaje a čísla, v tom směru, kolik budou v nejbližších měsících za elektřinu platit evropské domácnosti a firmy. Navíc ministr Síkela prohlásil, že odběratelé elektřiny tuto připravovanou pomoc pocítí na svých účtech až nejdříve v lednu. A ani to není ještě zdaleka jisté…

Co se tedy dohodlo? Finálně nic a z hlediska práva jde jen o nezávazné politické deklarace, o pouhé záměry, na kterých navíc nepanuje mezi členskými státy EU shoda.

Cenový strop na elektřinu podle návrhu Evropské komise je nesmírně komplikovaný a pochybný.  Měl by platit pro zdroje, které ji vyrábějí za nižší ceny (než z plynu) – a pro které byl „vynalezen“ eurounijní termín „inframarginální zdroje“. Jde o jádro, obnovitelné (solární a větrné) zdroje a hnědé uhlí (elektrárny na černé uhlí by měly odvádět speciální solidární příspěvek). Na elektřinu z těchto zdrojů by měl být tedy nastaven Evropskou komisí strop. Rozdíl mezi cenou na trhu a tímto stropem by výrobci museli odvést do nového unijního fondu.