Když pročítáte mnohé zprávy o řešení tohoto problému v zahraničí, narazíte na mnohé příklady. Zejména v městech se snaží budovat cenově dostupné byty, nalezl jsem příklady třeba ze Soulu, kde jsou ceny bytů na maximu za posledních 11 let, proto se politice bydlení věnuje vláda programem stabilizace cen.

V Kanadě naleznete podobné informace. Například ve městě Moose Jaw kupuje společnost Anhart Community Housing Society skoro dva hektary pozemku, aby mohla postavit objekt s cenově dostupnými byty. Celkem hodlají do roku 2030 postavit až 20.000 bytů. Tato nezisková organizace plánuje požádat o financování prostřednictvím federální iniciativy rychlého bydlení kanadské společnosti Mortgage and Housing Corporation (CMHC) ve výši 500 milionů USD, která je součástí národní strategie bydlení pro vývoj nových a cenově dostupných bytových jednotek. Všechny projekty musí zůstat dostupné po dobu minimálně 20 let.

Není možné říci, že v České republice s nic neděje, projekty pomoci v získání bydlení probíhaly či probíhají v Brně, Ostravě, je jich ale málo a schází systémové řešení, které je na vládě. Ta měla v programovém prohlášení mnohé, ale pár měsíců před volbami není ze slibů (zatím) nic.

Vraťme se do Evropy. Podle zprávy nevládní organizace FEANTSA čelí v Evropské unii bezdomovectví asi 700.000 lidí, za posledních 10 let se tento počet zvýšil o 70%. Organizace spočítala, že kdyby se z peněz, které EU vyčlenila na obnovu po covidové krizi použily 3% na řešení bezdomovectví by umožnilo tento problém vyřešit. Většina členských zemí EU o takovém projektu zatím mlčí.

Jde o nejspodnější patro bytového problému, sociální bydlení, ale jen o patro výš je už dostupné bydlení zejména pro mladé lidi či občany se středními a nižšími příjmy. A zde je situace ještě složitější.