Na školní výlety, školy v přírodě, apod. jezdí jen děti movitějších rodičů. Ostatní mají jiné starosti. A na výchovu dětí se následně nedostává času. Některé rodiny dokonce přestávají plnit své základní funkce. Ať je to výchovná, ekonomická, citová a další. Začínají selhávat právě ve výchově svých ratolestí. A výchovu přebírají party, závadoví jedinci, ulice… A právě takovým rodinám je potřebné pomáhat. Nehledejme za tím neschopnost rodičů. Prostě systém je tak nastavený.

Jako dětský poradenský psycholog již téměř dvacet let řeším dětské výchovné problémy v rodinách i ve školním prostředí. V této oblasti je ještě celá řada nedostatků. Ne vždy je správně naplňována „Úmluva o právech dítěte“, ne všechny zainteresované orgány jsou schopny kvalitně dětskou problematiku řešit. Jejich přístup je nejednotný, nárazový a chaotický. Prakticky neexistuje mezi nimi žádná spolupráce.