Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, vážená paní ministryně,

pokusím se nebýt konfliktní, pokusím se nemluvit ani dlouho, pokusím se být starostensky praktický a neopakovat to, co už tady bylo řečeno mými předřečníky.

Bylo tady paní ministryní vysvětleno, co všechno se jí povedlo za dobu působení v rezortu udělat, a já vlastně o tom ani nechci diskutovat, ani nechci rozporovat její slova, zda zaznamenala úspěchy či neúspěchy v té či oné oblasti, ale chci se dostat k objektivní skutečnosti, která tady na stole je a tu žádná slova okolo neomluví. V současné době reálně a objektivně, a všichni na krajích a městech to cítíme, prostě chybí 2 mld. korun na dofinancování sociálních služeb, a to je fakt, který tady je a asi by se neměl úplně dávat do návaznosti na jiné vaše kroky na ministerském postu. My se skutečně bavíme o tom, že se najdou měsíčně peníze - půl miliardy na to, abychom propláceli například slevy na jízdném, půl miliardy korun měsíčně. A teď nemáme 2 mld. korun na dofinancování sociálních služeb. Nechci zpochybňovat to, že důchodci určitě konzumují slevy na jízdném, ani to, že je konzumují studenti. Ale já se ptám, kdo je v této společnosti skutečně tím potřebným, komu by peníze ze státní kasy měly směřovat. Zda to jsou lidé, kteří jsou objektivně v sociální nouzi, jsou to lidé hendikepovaní, jsou to lidé, kteří si prostě sami pomoci nemohou a ani nemají právě tu možnost, aby si nějaký přivýdělek bez státní pomoci sami obstarali.