Závěru letošní parlamentní sezóny do velké míry dominovala sociální témata respektive některé velmi významné a diskutované novelizace sociální legislativy. Jednalo se zejména o valorizaci (nejen) starobních) důchodů a o plánované navýšení tzv. rodičovského příspěvku. Ve všech těchto záležitostech vystupovala SPD v Poslanecké sněmovně parlamentu České republiky velmi aktivně a na půdorysu této problematiky lze také poměrně dobře demonstrovat základní představy a principy, které SPD v oblasti sociální politiky jako takové zastává a hájí.

Důstojnost práce se s dávkami neslučuje

Zejména jde o celkovou redefinici současného nastavení sociálního systému (sociální podpory a sociální pomoci), kdy by cílem měl být takový stav, ve kterém by se pracující občané dostatečně a kvalitně uživili z příjmů ze svého zaměstnání nebo podnikání a nebyli by nuceni nedůstojně žádat o jakékoli sociální dávky. A naopak, chceme, aby z tohoto systému byli zcela a navždy vyloučeny osoby, které nepracují a práci si nehledají, ačkoli mohou, anebo osoby, které pracují tzv. „načerno“ a nepřiznávají (a nezdaňují) své příjmy. V systému státní sociální podpory respektive pomoci by tudíž zůstali pouze ti občané, kteří si z objektivních důvodů dlouhodobě nemohou zajistit prostředky k obživě vlastní výdělečnou aktivitou.

Povinné spoření je past

Klíčovou komponentou české sociální politiky (ale i z pohledu soustavy veřejných rozpočtů) do budoucna je jednoznačně udržitelnost našeho důchodového systému. V tomto ohledu odmítáme jak hazardní experimenty s povinným spořením v soukromých penzijních fondech (které propaguje neoliberální sněmovní opozice okolo ODS a TOP 09), tak i zvyšování pojistných odvodů (de facto taktéž daní sui generis), což je zase evergreen ČSSD. Naposledy tímto směrem sociální demokraté postupovali v podobě návrhu na zvýšení sociálních odvodů u OSVČ. Tam by bylo naopak namístě zlepšit postavení živnostníků například tím, že jim budou ze sociálního pojištění, formou restrukturalizace bez jeho navýšení, hrazeny nemocenské dávky a dávky při ošetřování člena rodiny. Taktéž zvyšování věku odchodu do důchodu je pro nás nepřijatelné.

Bez zvýšení porodnosti se vše zhroutí

Naším receptem je zde jednoznačně silná prorodinná politika směřující k dlouhodobému a trvalému zvyšování porodnosti. Je alarmující, že Česko má zápornou populační bilanci již téměř čtyřicet let a že v horizontu několika desetiletí, při zachování současného charakteru vývoje porodnosti, hrozí snížení velikosti naší populace zhruba o padesát procent. Jednou ze zásadních příčin tohoto stavu je nadměrné zdanění mezd rodičů. Starobní důchodci, kteří řádně vychovali své děti, tak de facto financují důchody bezdětných důchodců a jsou tak opakovaně finančně diskriminováni. Nemluvě o tom, že výchova více než dvou dětí v rodině je pro většinu našich občanů jen velmi obtížně ufinancovatelná. Proto je naprosto nezbytné motivovat mladé lidi k tomu, aby zakládali (nejlépe početné) rodiny. Tato stimulace musí být v prvé řadě finanční, a to v zásadní a citelné podobě formou razantních daňových odečtů, jelikož bez zvýšení porodnosti je důchodový (ale i zdravotní) systém do budoucna na současné úrovni neudržitelný.